Fotografujeme s DSLR (8) – Kompenzace expozice

Měřením expozice můžeme ovlivnit velikost plochy, ze které fotoaparát „sbírá“ údaje o intenzitě světla a z nich následně automatika vypočítá správnou kombinaci: čas-clona-ISO. Problémem je, že expoziční automatika není neomylná a za určitých specifických podmínek selhává. Naštěstí zde máme pro tyto případy skvělou, praktickou funkci – kompenzaci expozice.

Pokud bychom fotili jen samé jasově dobře vyvážené scény, žádné kompenzace by nebylo třeba! Praxe je ale jiná a zdaleka ne všechny scény jsou dobře světelně (jasově) vyvážené…

 

Kdy automatika selhává a proč

Měření fotoaparátu průběžně „skenuje“ scénu a pořád dokola přepočítává a přenastavuje expoziční parametry – to vždy v závislosti na nastavení (expozičním režimu) a způsobu měření expozice! Digitální fotoaparáty jsou kalibrovány na střední šedou. Střední šedá je definována jako šedá – zcela neutrální – která odráží 18 % dopadajícího světla. Leží přesně v jasovém středu stupnice mezi černou a bílou. Fotoaparát předpokládá, že po zprůměrování všech hodnot jasů ve scéně dostaneme výsledek, který je stejný (nebo přibližný) ke středně šedé. A jakkoli se to může zdát nemožné, velice často to skutečně funguje: běžná krajinka nám po zprůměrování dá středně šedou, stejně tak to dopadne i při portrétní fotografii, kde je „pleťovka“ též velmi blízko středně šedé (nefotíme-li zrovna domorodce v Keni).

I v případě běžného portrétu jsme jasově v pořádku (horní foto). Velkou úlohu však může sehrát i zvolené pozadí! Je-li silně kontrastní (tmavé/světlé) a máme-li nastavené celoplošné/poměrové měření, expozici tím celkově dost rozhodíme. 

Fotoaparát se u tmavých scén opět snaží zprůměrovat vše na středně šedou. Výsledkem je pak přeexponovaná fotografie! Zde je tedy nutné kompenzace expozice do – (-1… -2 EV, viz dolní foto)

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

Martin Hájek (autor, foto a text)

 

Kompenzace expozice na fotoaparátech

Kompenzace expozice – lze si ji představit jako prostý regulátor světla (podobný tomu, co je na běžných pokojových lampách). Do + světlo přidáváme, do jej zase ubíráme!
Směrová orientace se může lišit (dle značky a modelu) fotoaparátu: Canon – přidáváme (+) „do prava“ (viz schéma); Nikon – přidáváme (+) „do leva“  

Automatika však často selhává, fotíme-li scénu, která je výrazně tmavá, nebo naopak hodně světlá!Automatika fotoaparátu nedokáže změřit sílu dopadajícího světla ani odrazivost předmětů ve scéně, pouze nastaví kombinaci expozičních parametrů (čas, clona, ISO) tak, aby scéna byla ve výsledku středně šedá. Výsledkem je, že tmavé scény (černou) mají digitální fotoaparáty tendence přeexponovávat a naopak světlé scény (bílou) zase podexponovávat!

Typickými příklady z praxe budiž zasněžená krajina vs. noční fotografie. Zatímco sníh je většinou šedý z důvodu podexpozice, noční fotografie jsou naopak často silně přeexponované. V obou případech automatika fotoaparátů selhává, protože předpoklad jasově vyvážené scény není splněn.

Typickou situací, kdy nám automatické měření běžně selhává, je fotografování na sněhu (vlevo), stejně to dopadne i u fotografické techniky „High-key“. Obojí představuje výrazně jasné, světlé scény, fotoaparát se je prostě jen snaží zprůměrovat na středně šedou. Výsledkem jsou celkově podexponované snímky… V takových případech je tedy nutné kompenzaci expozice do + (EV)

 

Expozice v temných vs světlých tónech

Pro případy příliš světlých nebo příliš tmavých scén máme k dispozici funkci kompenzace expozice. Ta slouží k ruční nápravě chyb, které vznikly špatným změřením expozice automatikou fotoaparátu.

Laicky řečeno, kompenzací expozice přidáváme (do „+“ ) nebo ubíráme (do „-“) světlo. Technicky jde o manuální korekci expozice oproti hodnotě nastavené automatickým měřením. Ať kompenzujeme do „+“ nebo do „-“ nakonec jde samozřejmě zase jen o změnu času nebo clony (popř. obojího, závisí na aktuálním expozičním režimu).

Fotoaparáty kompenzují nejčastěji v rozmezí ± 2 EV, avšak čím dál víc DSLR jde i mnohem dále (např +/- 3EV ale také klidně i +/- 5EV). Stejně tak můžeme volit (kvůli detailnějším změnám) kroky po 1/2 EV nebo 1/3 EV.

V praxi tedy světlé scény často potřebují kompenzaci do kladných hodnot (+) a naopak výrazně tmavé scény potřebují kompenzovat do záporných hodnot (-). Nicméně situace se neustále zlepšuje a novější DSLR si s tímto problémem dokáží poradit (odhadnout „správnou“ scénu) čím dál lépe!

Sice vcelku jasný snímek, bohužel ne vždy je to tak zřejmé. Při zaznamenání katedrály kostela – ač se zdálo, že je scéna dobře vyvážená – měla automatika opět silné tendence jít do přepalů! Tedy jdeme opět “do záporných hodnot (-)”. Jak moc, to záleží na konkrétní situaci.

 

Expoziční bracketing (AEB, BKT)

Jde vlastně o „zautomatizování“ kompenzace expozice. Fotoaparát při aktivaci dané funkce snímá vždy s rozdílnou expoziční kompenzací – nejčastěji po trojici snímků. Tzn: první snímek vyfotí  fotoaparát bez kompenzace, druhý s kompenzací na jednu stranu, třetí s kompenzací na opačnou stranu. Jak velký expoziční vějíř bude, záleží na našem nastavení, př.: -1 EV / 0 EV / +1 EV… nebo -2 EV / 0 EV / +2 EV… ap.

Většina fotoaparátů umožňuje nastavení v rozmezí od ± 1/3 EV až po ± 2 EV, nicméně někdy lze „vějíř rozevřít“ i více (+/- 3EV – dle značky fotoaparátu).

Důležité:
Pozor! Fotoaparát nepořídí na jedno zmáčknutí sérii tří snímků! Co snímek – to stisk spouště (výjimkou je sériové snímání)! Při bracketingu však musíte myslet na to, že je zapnutý. Fotoaparát totiž bude pořizovat neustále dokola snímky s rozdílnou expoziční kompenzací (viz expoziční vějíř nastavený fotografem), dokud funkci nedeaktivujete popř. „nerestartujete“ fotoaparát.

 

Expoziční bracketing: pořídíme sérii 3 (nebo více) snímků s rozdílnou expozicí, např.:

-1 EV (vlevo), 0 EV (uprostřed), +1 EV (vpravo)

Expoziční vějíř neboli expoziční bracketing

… z nich poté v PC složíme HDR fotografii = snímek s vysokým dynamickým rozsahem

(některé fotoaparáty již mají tuto funkci v sobě)

 

Digitální fotoaparáty nejlépe fungují (co se týče automatického měření) u jasově dobře vyvážených scén a stejně tak u nekontrastních scén, kde převládají odstíny uprostřed barevné škály… Zjednodušeně řečeno: představíte-li si černobílou fotografii (B&W), z pohledu digitálního fotoaparátu je ideální stav, převládá-li ve scéně šedá (a černé + bílé je tam minimum). U všech ostatních případů je nutné fotoaparátu více či méně pomoci!

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

Fotografujeme s DSLR (8) – Kompenzace expozice
5 (100%) 1 vote

O Haymar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. web: martinhajek.net
Bookmark the permalink.

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na