První zrcadlovky s možností záznamu videa se na trhu objevily teprve před cca 5 lety, dnes již tato funkce patří k běžné výbavě. Standard je FullHD (1920×1080 bodů), u některých modelů se ještě můžeme setkat s HD-ready (1280 x 720 bodů). Čím vyšší rozlišení, tím fyzicky větší obraz. Ovšem s ním roste i datový objem a tím nároky na HW (zpracování, paměť). Snímkování (fps = frames per sec. / počet snímků za sek.) běžne bývá 25 – 30 fps. Často lze nastavit i mnohem víc (50, 60, 120 fps). V běžné praxi se používá převážně 24 až 30 fps. Při požadavku zpomalených záběrů musíme jít dál – 50, 60 fps i více. Toliko známá fakta! A dál?
Nikon D600 – full frame DSLR s Full HD videem
Formáty, komprese, datový tok
Běžné video formáty: MOV, AVI, MPEG. Někdy může chybět přesná definice použitého kodeku (komprese), SW přehrávajícího video pak musí umět daný kodek přečíst. Kodek nastavuje velikost datového toku (bit rate / Mbps). Jde o alternaci „komprese“ u JPG formátu. Čím vyšší hodnota, tím vyšší kvalita souboru (ovšem i velikost). Poměr stran (Aspect Ratio) je v DSLR 3:2, u videa není problém přizpůsobit poměr libovolně – 4:3 (běžné TV), 16:9 (LCD, Plazmy), ovšem ořízne se nám „spodek / vršek“ obrazu (černé pruhy).
Jedna věc je nastavení, komprese a formát – druhá věc je zpracování (Adobe Premiere je etalonem v oboru video-postprocesu)
Audio
Nahrává-li fotoaparát video se zvukem (mono/stereo), je ten součástí videosouboru. Zvuk se také kóduje a komprimuje různými kodeky (platí obdobná pravidla jako u záznamu obrazu). Interní mikrofon DSLR (ač často kvalitní) má tu nevýhodu že je uvnitř – tudíž zaznamenává vše (zejména zvuk autofocusu, zoomování, atd.). Maximálně se proto vyplatí externí mikrofon – výsledná kvalita zvuku je o třídu lepší a bez rušivých ruchů. Ovšem ne každá DSLR má vstup pro externí mikrofon!
Kvalitní zvukový výstup je minimálně stejně důležitý jako samotné video (ilustrační foto, zdroj: internet)
Výbava
Pozor na absenci HDMI konektoru, bez něj nelze promítat video ve vysoké kvalitě přímo z DSLR (z karty to samozřejmě problém není). Mnoho DSLR má omezenou maximální dobu záznamu buď časově (20, 30 min) nebo objemově (4 GB). U některých DSLR se můžete setkat s problémem zahřívání snímače, video se tak po určité době nepřetržitého zánamu (cca 10-13 min) prostě samo vypne! Většina DSLR neumožňuje v režimu videa kontinuálně (automaticky) ostřit (DSLT – s pevným zrcátkem, jsou na tom výrazně lépe). Často je tedy lépe ostřit ručně (chce to trochu cviku ale jde to), navíc rozměrné displeje jsou k tomu jako stvořené. Existují praktická příslušenství (např. typu „Z-Finder“), zvětšující obraz, skvělým „video“ pomocníkem je též stabilizátor obrazu.
Nebojte se natáčení. Je to super!
Závěrem
Video v DSLR je výbornou (ač mnohdy nesmyslně kritizovanou) funkcí. DLSR mají kvalitní snímače a optiku, díky čemuž i se základní sadou pořídíte kvalitativně lepší záznam než s regulérní digi-kamerou! Nevýhodou DSLR je pak horší komfort (držení, LCD) a podstatně slabší nabídka funkcí.
Danému tématu se každopádně budeme věnovat mnohem více a podrobněji. Brzy se tu objeví další články na téma Video s DSLR.
