Video s DSLR (2) – Natočte si svůj vlastní film

Jednou z mnoha výhod moderních DSLR je možnost záznamu video sekvencí. Mnoho lidí si dokonce digitální zrcadlovku pořizuje právě kvůli možnosti záznamu videa ve vysokém rozlišení. Není se ani moc čemu divit, neboť kombinace velkého snímače, kvalitního obrazového procesoru a dobře dostupné kvalitní optiky, umožňuje produkci videozáznamu skutečně vysoké kvality (navíc pořád máte v ruce – vedle „video kamery“, též kvalitní fotoaparát v jednom)!

Mezi nevýhody takového řešení patří manipulace, nutnost dokoupení dalšího příslušenství (externí mikrofon, video stativ, světla) a celkově nižší komfort natáčení. Již v minulosti jsme párkrát naťukli téma „video“ (konkrétně v DSLR). Jelikož jde o téma fotografii velice blízké a zároveň téma čím dál populárnější, v tomto článku se k němu opět vracíme. Zatímco posledně jsme to pojali spíše ryze technokraticky a se zaměřením právě na digitální zrcadlovky, tentokrát se na to podíváme z trochu jiné perspektivy – z té praktické, a více produkčně zaměřené. 

Profi videokamera Canon XL-HS1: HD video (1080i), 3x CCD snímač (1,67 MPix), 20x zoom, nezávislý focus, stereo audio

Reportáž, dokument nebo film

Pro mnoho video-nadšenců a téměř každého laika začíná „natáčení videa“ stiskem tlačítka „Play“ a končí opětovným stiskem „Stop“. To je však jen vrchol ledovce a do jsté míry vlastně ta nejméně podstatná část. Mnohem důležitější je před-produkce (neboli příprava) a po-produkce (zpracování videa, úpravy, rendering apod.). Vypustíte-li obě zmíněné části, provádíte jen tvrdě amatérský, improvizovaný dokument, prostý jakýchkoli ambicí, tvůrčího přístupu či hlubších myšlenek. Pokud se však již zabýváte přípravou i post-produkcí, bez nadsázky o sobě můžete prohlásit, že již natáčíte regulérní videoklip, trailer, reklamu nebo dokonce krátkometrážní film.

Video výstup současných DSLR je již srovnatelný s regulérními profi digitálními videokamerami. 

Nikon D750: Full HD video, 30 sn./sek., stereo zvuk, možnost připojení ext. mikrofonu, HDMI výstup…   

Filmař ten tvrdý chleba má

Myslíte-li to alespoň trochu vážně, důslednou přípravu nelze podcenit (nicméně to platí i ve fotografii či v jakémkoli jiném – vážněji míněném projektu). Čím složitější dílo chcete nafilmovat, tím větší produkce bude třeba. Čímž strmě rostou i náklady na výrobu takového filmu. Je rozdíl, točíte-li komorní konverzační drama o dvou lidech v jedné místnosti nebo rozsáhlou, produkčně náročnou scénu, kde je třeba velký komparz, množství techniky, obsluhy, osvětlovači, atd. Základem je vždy podrobný scénář. Ten se děli na dvě části: první část popisuje scénu samotnou – kde kdo stojí, jaké je světlo, počasí, co všechno je ve scéně apod.; druhá část scénáře zahrnuje již konkrétní dialogy hlavních aktérů. Praktický je také tzv: storyboard – v podstatě komixová (kreslená) verze scénáře. 

Klasická scéna na place během natáčení dynamické filmové scény:

Kulisy, světlo, pojezdy / kolejnice pro kamerový jeřáb, „overhead“ mikrofon, herci, filmový štáb

(Matrix: Reloaded, 2003, r. Wachovsky bros.)

Filmový štáb

Pro rozumný výsledek se tedy neobejdete bez scénáristy (píšící samotný příběh); režiséra (big boss); kameramana (oko velkého bratra); a samozřejmě herců. Post scénáristy, režiséra i kamaremena může zastat jeden člověk, při složitějších projektech (scénách) se ovšem neobejdete bez dalších lidí jako je: zvukař, osvětlovači, maskéři, kaskadéři. Důležitá je funkce klapky, sloužící ke snadnější orientaci a hledání „těch správných“ záběrů při post-produkci (máte-li stovky až tisíce záběrů, bez nějakého systému byste se z toho při „chronologickém skládání filmu“ zbláznili). Též scriptka je důležitou a odpovědnou funkcí – stará se o správnou návaznost scén, aby bylo vše na svém místě, aby se během jednotlivých střihů na scéně najednou neobjevovaly či nemizely rekvizity, oblečení herců ap. Omyly scriptky poté vedou k dobře známým a vcelku populárním filmovým chybám. Nejvyšší „šarží“ u filmu pak bývá producent – velký šéf, „finanční ředitel“ (pravá ruka společnosti / studia, co film sponzoruje), obstarávající finanční stránku filmu. 

Širokospektrá technologická řešení – přes různé vychytávky, udělátka až po sofistikovaná,

složitá a nákladná řešení… je dnes běžnou realitou každého filmu.

Kamerami různého typu, velikost i způsobů použití se to jen hemží a montují se v podstatě

už na vše. Vždy je to jen otázkou rozpočtu a náročnosti té které scény

(foto: www.cameracarindustries.com)

Post-produkce

Poslední klapkou ovšem film zdaleka nekončí, končí jen první fáze a začíná druhá (neméně důležitá) – produkce! Množství natočeného materiálu je poté nutné sestříhat, synchronizovat se zvukem, opatřit titulky, popřípadě speciálními efekty a obrazovými filtry (přispívají k celkové atmosféře filmu). Zde začíná mravenčí práce a tisíce hodin střihání, vizualizace, klíčování, grafických, zvukových, post-synchronních… a mraky dalších úprav. Jedná se o časově velice náročnou práci, neboť se pracuje s obrovským množstvím digitálních dat a často políčko po políčku (a těch je běžně 25-30 v jediné sekundě). Vše by navíc mělo fungovat v úzké spolupráci s režisérem (potažmo producentem), kteří mají zodpovědnost na filmu od A do Z. Při post-produkci je zapotřebí opět zkušeného týmu lidí a množství špičkové výpočetní techniky. Zpracování videa je extrémně náročné jak na SW (Adobe Premiere, AVID), tak na HW – nejvýkonější rychlé procesory, obrovské množství paměti pro ukládání. 

Adobe Premiere (screenshot): v dnešní době již široce rozšířené a celosvětově

uznáváné komplexní SW řešešní pro post-procesing célého filmového workflow…

A co dál?

Nakonec je třeba kompletní dílo vyexportovat v odpovídajícím formátu, uložit na médium (HDD, DVD), otitulkovat jej, vyrobit menu, kapitoly apod. (v případě tvorby DVD) no a ideálně jej navíc podpořit mediální kampaní a pustit naše dílko vesele do světa – ať už online nebo prostřednictvím obchodních sítí. Ovšem to už si žádá mít za zády opravdu silného obchodního partnera nebo sponzory, kteří jsou schopni mediální kampaň financovat (zde už se nebavíme o pár tisícovkách)!

Ještě se na chvilku vraťme k samotnému natáčení, kde na nás číhá spousta záludností. Povědomí o kompozici obrazu je zde naprostou nutností, stejně tak je moc důležitá správná práce s ohniskem (zoomem), potažmo perspektivou. Důsledně si hlídejme též ostření a práci s hloubkou ostrosti (to je stejné jako u fotografie). Nu a poté pamatujme na základy typu: záběr začínat a končit 2-5 sek statickou sekvencí (lépe se pak stříhá), nezapomínat si každý záběr označit (až už kódem, číslem a názvem scény, popř. Regulérní klapkou), zoom v záběru používat jen coby kompoziční prvek, neustále si hlídat světlo a hlavně – komunikace, komunikace a zase komunikace. 

Tak a jdeme na to, Vy holoto línááá! Pozooor!… Aaaakce!… (a jedeeeem)

(zdroj: internet)

Závěrem

Natočit video není vůbec jednoduché a zahrnuje obrovské množství času, nervů a práce, která převážně není vidět. To určitě každý, kdo se alespoň trochu vážněji videem zabývá, potvrdí. Za jednoduchým – kvalitním a krátkým (cca 3-minutový) klipem, stojí desítky hodin až několik dní práce. Ovšem zase povedený výsledek je tou nejlepší odměnou (a když to navíc ještě něco hodí?…). Tak co, jdete do toho?

Video s DSLR (2) – Natočte si svůj vlastní film
Ohodnoťte článek

O HiMar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.martinhajek.net www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.