Jak fotografovat děti a rodinné foto (1)

Dlouho jsem se přemýšlel, zda-li se danému tématu vůbec podrobně věnovat, vždyť podobných článků již bylo napsáno dost a dost. Ale nakonec jsem se rozhodl, že to smysl přeci jen má! Proč? Prvním důvodem bylo několik “pošťouchnutí” od známých a kamarádů, jak vlastně k focení dětí přistupovat. Druhým důvodem byl právě onen fakt, že článků na podobné téma jsou na internetu mraky. ALE jsou plné mýtů, omylů a nepřesností či zavádějících informací. Třetím důvodem jsou desítky mých (odučených) kurzů na téma “Rodinná fotografie a fotografování dětí”, kde řeší účastníci přesně takové věci, kterým se právě budeme věnovat. ALE: abychom neomýlali dokola pořád to samé, uchopíme celou problematiku trochu jinak. Nebudu se věnovat vůbec technické stránce ale těm skutečně důležitým věcem, které se dají shrnout do 3 základních bodů: příprava, komunikace a přístup (technické a obsahové části se budeme věnovat v některém z dalších článků.

Co se (ne)dozvíte na webu

Možná jste přečetli již mnoho článků na dané téma, některé z nich jsou dobré, ale většina minimálně zavádějící – mají však vždy 2 hlavní společné jmenovatele: buďto až příliš řeší technické aspekty a nebo obsahovou stránku snímku (kompoziční pravidla). Spousta článků se věnuje nastavení fotoaparátu, výběru techniky, ten správný objektiv, použití a nastavení blesku atd. Netvrdím, že to není důležité ale v tom celkovém řetězci to představuje asi tak 15%. O něco lepší je to s kompozicí (skladbou obrazu) neboli co na fotografii bude či naopak nebude, jak to tam všechno srovnáme, co zdůraznit a co naopak potlačit? Zde je to o něco zajímavější – míra důležitosti: cca 25%. Technika a kompozice nám tedy dohromady dá 40%. A kde je těch zbylých 60%? Shrňme si to v následujícím desateru…

 

TOP 10 aneb Co je opravdu důležité

 

1. Mít vztah k dětem / být zodpovědný rodič

Tím základním faktorem úspěchu je velice kladný a vstřícný vztah k dětem. Musíte je mít rádi, rozumět jim, mít pro ně pochopení. Dobrým předpokladem je být sám rodič (ovšem není to samozřejmě dogma). Buďte k dětem upřímný(-á) a oni vás za to odmění skvělými fotografiemi!

2. Ženy jsou téměř vždy úspěšnější “dětské” fotografky než muži

Milí pánové, řekněme si to na rovinu: Naše lepší polovičky jsou (a budou) téměř vždy lepšími fotografkami než my! Proč? Jsou k tomu zkrátka geneticky lépe vybavené, mají to v sobě, mají k dětem tak nějak blíže, působí na ně věrohodněji. V neposlední řadě, děti v nich vidí vždy (vzdáleně) maminku, potažmo, tetičku, babičku, kamarádku. Smiřme se s tím, je to prostě fakt! 

3. Mohutná postava, vlasy, vousy (ála vikingský válečník)

Pakliže si – Pánové/fotografové – rádi pěstujete plnovous, dlouhý vlas a ještě k tomu jste urostlejší postavy, vyberte si raději jinou kategorii! Děti se Vás budou bát! Připomínáte jim čerta nebo zlého čaroděje z pohádky – a to není dobrý začátek pro focení dětí. Zde mají výhodu opět ženy (viz předešlý bod) a nebo pánové menšího vzrůstu a “civilnějšího” vzezření (což je i můj případ :-))

4. Nejdůležitější je komunikace / mluvte jejich řečí

Tento bod je alfou-omegou (nejen) focení dětí! Komunikujte s nimi. Ale ne tak jak jste zvyklí, mluvte “jejich řečí”. Že nevíte jak na na to? Pak si opět hledejte raději jinou disciplínu. Získejte si jejich důvěru! Zde je strašně důležitý 1. dojem a šanci máte jen jednu – pokud teď selžete, jste opět nahraní!

5. Udělejte z focení hru, rozptylte je

Komunikujte s dětmi, mluvte jejich řečí, foťte hravě, rozptylte jejich pozornost. Budou-li se děti bavit, bavte se také a foťte a foťte! Vytvořte jim jejich prostor, použijte jejich oblíbené hračky a další rekvizity (kolo, brusle, hudební nástroj, knížku ap.). Pokud jste se dostali až sem, máte polovinu (tu nejnáročnější) úspěšně za sebou. 

6. Respektujte děti, pozorujte je a dejte jim oddech

Pamatujte, že děti nelze řídit! Můžete jim pouze vytvořit podmínky a zcela nenásilně je nasměrovat kam potřebujete. Respektujte děti (platí od začátku), pracujte s nimi ale nikam je “netlačte”. Dále už se jen snažte, udržet dobrý průběh a dynamiku focení. Co k tomu třeba? Nic moc, “jen” dodržet tuto druhou polovinu našeho desatera.

7. Čas je váš nepřítel – máte zhruba hodinku

Čas je proti Vám. Máte hodinu – maximálně dvě! A to první ½ hodinku (až 1 hod) zabere “rozkoukávání se”. Proto je zde důsledná příprava (technika, světla, scéna) strašně důležitá! Na samotné focení – tu kreativní část máte tu zbylou ½ hodinku, (resp. celou hodinku). Samozřejmě to nelze bagatelizovat, je to případ od případu, některá děcka vydrží déle, jiná méně. Pozorujte je a dejte jim čas, nechte je oddechnout.

8. Nenechte děti “o samotě” / zapojte rodiče

Rodiče zde mohou sehrát zcela klíčovou roli (stejně jako mohou celé fotografování totálně “zazdít”). Vliv rodičů nezle podcenit a už vůbec ne potlačit ale mohou Vám pomoci k parádním výsledkům. Tak, že si budou s dětmi hrát, odstraní bariéry “studu a počáteční nejistoty”. To hodně ulehčí práci! Ale stejně tak pozor na rodiče, co to berou až příliš vážně a celkovou atmosféru jen zbytečně zhušťují. Nejdůležitější je pohoda a dobrá nálada! Pokud ta není, není nic!

9. Dělejte věci jinak, vyvarujte se trendům

Zkuste být originální, jiní (přístupem, pojetím, stylizací, prostředím). Dnes je trendem onen “americký klišé styl” (který osobně nesnáším): dětičky s křídly ála andělíčci, dětičky v kyblíčku, dětičky na kožešině… popř chlapečci v obleku, holčičky v šatičkách ap… Proč?! Lidé jsou líní, nekreativní, otupělí a nechtějí moc přemýšlet. A rodiče často ani nevědí, že je tolik jiných (a lepších) možností. Zkuste jim vysvětlit, že nechtějí mít stejné fotky jako jejich známí, že nechtějí mít děti coby strojené “panáky a panenky” v kravatce a večerní róbě! Zachyťe jejich společnou lásku, ono nejpevnější rodinné pouto, ušlechtilé hodnoty nad kterými už není nic, tu dětskou křehkost, bezprostřednost a nevinnost…

10: Rozlišujte: děti, Děti, DĚti, DĚTI a “děti”

Neboli 5 základních kategorií: novorozenci, batolata, předškoláčci, školáci a puberťáci. První kategorie jsou děti maličké (pár týdnů staré) které většinou spí a potřebují hlavně mateřskou lásku a péči. Je to zcela specifická kategorie, extrémně náročná na vhodné načasování ale též okolní vlivy. S druhou skupinou – batolaty (od cca 6 do 12-18 měsíců) je to podobně, nicméně budete na tom o něco lépe, jsou zatím relativně pomalá a vcelku dobře se fotí. Třetí kategorie dětí (od cca 12-18 měsíců do 4-5 let) je asi nejvděčnější – většinou se extrémně rády fotografují, experimentují a jsou pro každou “špatnost”. Čtvrtá skupina: Před/školní věk (od 5 let výše) je určitým zlomem, kdy děti získávají první “špatné” návyky ze školek a škol, přichází tzv “1. puberta” a zde nabývá na významu ona správná, delikátní komunikace. V páté kategorii alias pubertálním věku (u dívek cca od 10-12 let, u chlapců 12-14 let) přestávají být děti dětmi (alespoň co se přístupu a komunikace týče), od teď už s nimi musíte jednat jak s “dospělými”. Je to oříšek ale jde to. 

Závěrem

Tak co, ještě jste si to nerozmysleli?! Je toho dost že?! Ostatně nikde jsem netvrdil, že focení dětí je snadné! Už z předešlého výčtu je zřejmé, že starostí budete mít tolik, že na nějakou techniku či kompozici prostě nezbývá čas. Základním předpokladem je, že jak technickou tak obsahovou stránku fotografie, prostě musíte mít zcela perfektně zvládnutou (pokud ne, tak zatím jen trénujte, ještě nepřišel váš čas). Pakliže máte foťák a vše kolem tzv “na háku” (a splňujete +/- výše uvedené body), tak směle do toho. Fotografování dětí je kouzelné, upřímné, elegantní a krásné. Navíc děti jsou vděčné a vaše úsilí odmění ukázkovou spoluprácí a ohromným množstvím energie, kterou vám předají. A rodiče? Ti budou nadšeni z krásných fotografií svých milovaných ratolestí a rádi oželí, že jejich drobota zrovna neleží na drahé kožešině a nemá na sobě infantilní křidélka či repliku hadrů od Armaniho…

Technické a obsahové části se budeme věnovat v některém z dalších článků, chcete-li se dozvědět více a vyzkoušet si vše v praxi, navštivte můj kurz Rodinné fotografie…

fotografie a text: Martin Hájek

www.martinhajek.net,

Ohodnoťte článek

O Haymar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. web: martinhajek.net
Bookmark the permalink.

2
Komentujte

avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
trackback

[…] snímek doma v obýváku nebo navštívit profesionální foto ateliér a svěřit se odborníkovi! Rodinná fotografie je pomyslným dalším levelem profesionální fotografie. Proč? Je komplexnější a […]

trackback

[…] TIP!TIP: Chcete více tipů a rad ohledně focení dětí? Článek o tom, jak fotit děti najdete například tady. […]