Fotografovaná scéna se skládá z hlavního fotografovaného objektu (dominanty – může být jedna ale může jich být samozřejmě i více) a vedlejších prvků, které nám dotváří celkový vizuální vjem.
Důležité je, aby hlavní objekt(-y) a vedlejší prvky byly v rovnováze, doplňovaly se, existoval mezi nimi nějaký logický vztah, zkrátka – patřily k sobě. Neméně důležité je též eliminovat rušivé prvky v obraze. Mezi takové řadíme například “sloupy trčící z hlav”, větve či dráty elektrického vedení, jenž “přeřezávají” hlavní objekty ale stejně tak třeba i nechtěné “doteky” špičků prstů a nohou okraje fotografie. Libovolnou scénu si tak můžeme rozdělit na dvě základní části: hlavní / pozitivní a vedlejší / negativní prostor!
Možností, jak vytvořit negativní prostor je mnoho. Můžeme využít expozici (pře/pod),
můžeme využít malou hloubku ostrosti (k odstranění všech rušivých prvků na pozadí),
můžeme však také využít (normálně nežádoucí) pohybové neostrosti (viz obrázek)!
Metodou ‘paningu’ (švenkování) – spočívající ve sledování pohybujícího se objektu,
vytvoříme nejen dynamický snímek ale i negativní prostor. Efektně se tak zbavíme jinak
silně rušivého pozadí (platí ovšem pro pohybovou fotografii).
Pozitivní a negativní prostor
Kompoziční prvky, objekty a linie v obraze nám vytváří dva základní typy prostorů: positivní prostor a negativní prostor. V tom positivním probíhá děj, vytváří jej hlavní (dominující) obrazové prvky, v tom druhém prostoru – negativním, naopak “nic moc neprobíhá”, slouží zde spíše jen jako “vata”, vyplňující místo okolo prvků hlavních. Pozitivním prostorem tak nejčastěji bývá fotografovaná osoba, produkt, strom v krajině atd. Jako pozitivní prostor můžeme označit popředí.
Jasné členění scény na pozitivní a negativní prostor.
Popředí neboli pozitivní prostor nám vytváří skleničky,
negativním prostorem je zde pozadí – nerušivé, harmonické
(zde pozadí transparentní, navíc podpořeno “prosvícením”)
Pozadí neboli negativní prostor se nedoporučuje příliš kontrastní ani výrazný – zejména barevně nebo “tématicky” (sytě rudý prvek před zářivě modrým pozadím není úplně to pravé, stejně jako krásná dívka stojící před haldou odpadků na pozadí :-)). Negativnímu prostoru (pozadí) věnujme zvláštní pozornost, nepodceňujme jej. Stejně tak se snažme vyhout všem rušivým obrazovým prvkům. V pozitivním prostoru sice vadí rušivé prvky většinou mnohem více ale i v prostoru negativním mohou rušivé elementy zbytečně překážet a strhávat na sebe pozornost (nemluvě o tom, že takový snímek pak působí minimálně amatérsky, nedotaženě).
Další příklad typického členění scény – pozitivní (DSLR) vs negativní (pozadí) prostor.
Dobře zde funguje kontrast scény – zde jasový, ale může být i barevný nebo obsahový.
Velký kontrast nám výborně (a hlavně zcela přirozeně) jasně oddělí oba prostory od sebe.
Klasickou chybou začínajících fotografů je, že podceňují (nebo si dokonce vůbec neuvědomují) moc onoho negativního prostoru. Přitom jeho vliv na celkové vyznění snímku je zcela zásadní! Může nám fotografii podstatně vylepšit, ovšem také zlikvidovat! Učebnicovým negativním prostorem je pozadí. Scénu nám dotváří, doplňuje, ovšem nesmí nijak výrazně na sebe strhávat pozornost či dokonce soupeřit s hlavním(-i) objektem(-y). S negativním prostorem to je podobné jako třeba s basou v muzice – není moc slyšet, posluchač ji většinou nevmíná, ale bez ní to prostě není ono!
Někdy si scéna žádá malou přípravu aneb trochu vašeho času a kreativity.
Chcete-li se zbavit silně rušivého pozadí (typický znak “Open-space” kanceláře),
pomohou bílé desky, tabule, nástěnka atp. – zkrátka metoda: “co dům dá”.
Zde vytvořen negativní prostor pomocí ‘flip-chart’ papírů’.
Prostor a scéna
Každý člověk potřebuje místo, každý z nás má svůj osobní prostor. Pokud nám jej někdo naruší, citíme se nesví, spíše však omezení až ohrožení! Stejně je to i s obrazem – vše na fotografii potřebuje “svůj prostor”, nechte lidi, věci, zvířata na fotografiích “dýchat”, dejte jim prostor! Příliš málo prostoru (například těsné ořezy) působí “stísněně”, hodně prostoru zas naopak působí zbytečně “nafouknutě” až nudně. Fotografie s přehnaným množstvím prvků, linií, křivek zase snadno mohou odvádět pozornost od hlavního objektu a mohou se jevit až “přepláceně”. Zjednodušením snímku vše zpřehledníte – ne nadarmo se říká že ‘v jednoduchosti je síla (krása)’. Méně je prostě často více a ve fotografii to platí dvojnásob! Detaily jsou jednou z možných cest, detaily dobře fungují! Často jeden detail dokáže vyprávět příběh, vyjádřit emoci více než sebekrásnější (a sebesložitější) celek.
Ukázkový příklad pozitivního a negativního prostoru, kde není pochyb o tom, co je co!
Obojí je navíc odděleno ohromným kontrastem. Zároveň ukázka, jak lze vytvořit
negativní prostor (silnou podexpozicí). V podobných případech je perfektní zvládnutí
techniky naprostá nutnost (M režim, F5.6, 1/125sek, 800mm ohnisko)
Výběr scény, volba prostoru
Na negativním prostoru je krásné to, že jej často vlastně ani nemusíme nijak vytvářet – on se nám “nabídne” sám. Stačí se jen dívat kolem sebe, vnímat scénu jako celek a soustředit se nejen na popředí a děj (portrét, produkt, reportáž) ale vnímat také vše okolo – vnímat okolí, pozadí, negativní prostor! Rozumné pozadí mnohdy vyřešíme jen změnou našeho stanoviště (popř. snímacího úhlu nebo změnou zoomu objektivu). Překáží-li nám nějaký dům, strom, hlouček lidí na pozadí, není nic jednoduššího než popojít trochu stranou, jit blíže nebo více “nazoomovat”. Problém vyřešen! Ovšem v exteriérech to ne vždy lze! Někdy zkrátka nemůžeme někam ustoupit, odstoupit a zoomování také nemusí problém vyřešit k naší plné spokojenosti. Pak nezbývá než zcela změnit strategii – buďto vyčkat až se scéna změní, ‘vyčistí’ nebo ji zkrátka “uchopit” úplně jinak (třeba se zaměřit právě na detail).
Ve fotografickém ateliéru je situace (resp. vytvoření negativního prostoru)
o poznání snazší! Vše vyřešíme rychle a efektivně pozadím. Ovšem zase
musíme dávat pozor na rušivé artefakty jako “šlápoty” na pozadí, špína, ohyby ap.
Textura, vzor
V ateliéru je situace o dost jednodušší, tam máme scénu plně pod kontrolou a můžeme si pozadí (negativní prostor) vytvořit – použít jednolité pozadí (černé, bílé, šedé). Stejně tak doma lze příliš členité (a tím rušivé) pozadí eliminovat plachtou, prostěradlem ap. Problémem však zase může být až přílišná jednotvárnost. Bílé ateliérové “nekonečné” pozadí je sice fajn ale může až nudit. Proto je zábavnější použít pozadí s nějakým vzorem. Stejně tak modré-azurové nebe bez mráčku je krásné ale na fotografii – jako pozadí, prostě nemá ten “šmrnc”. Sem tam nějaký ten mráček je mnohem lepší. Stará cihlová zeď je také super pozadí – lepší než jednolitá bílá stěna domu. Zkrátka textura funguje jako negativní prostor výborně – má “rytmus” a je “živější” než jednolitá plocha. Negativní prostor nesmí rušit, měl by splynout s celkem ale zároveň diváka bavit.
Pozadí jednolité (typické pro ateliér) neruší ale občas může být až trochu nudné.
Naproti tomu pozadí s jakýmkoli vzorkem je většinou zajímavější a kreativnější.
Časté uplatnění najde v exteriéru. takovým pozadím může být např. cihlová zeď,
modré nebe s mráčky, moře nebo také kůra stromů (viz. obrázek).
Jak vytvořit negativní prostor
Je více způsobů, jak vytvořit negativní prostor – nerušivé pozadí. Máme-li scénu plně pod kontrolou, je to o dost jednodušší. Plně pod kontrolou však máme scénu jen v ateliéru nebo doma. Co si však počít, jsme-li někde v plenéru a musíme pracovat s tím, co je k dispozici?Jednou z možností je vytvoření negativního prostoru expozicí. Pozadí tak můžeme prostě přeexponovat nebo podexponovat. Ovšem jsme zde značně omezeni světelnými podmínkami. Ne vždy lze vše co se nám nehodí do krámu prostě “přepálit” nebo “utopit ve tmě”. Klíčem je zde kontrast scény (přesněji kontrast mezi pozadím a popředím)! Je-li kontrast vysoký, nemáme většinou problém použít techniku pře/pod-expozice pozadí. Využít můžeme například expoziční kompenzaci fotoaparátu, plně manuální režim nebo fotografický blesk (často též kombinaci, např. M režim + Blesk).
Vytvoření negativního prostoru pomocí přeexpozice. V takových případech potřebujeme
jediné: silný kontrast scény (což není v případě snímání v protisvětle problém). Pak to
chce jen trochu kreativity a samozřejmě perfektní zvládnutí techniky (fotoaparátu).
Fotografování v protisvětle má navíc tu výhodu, že nám krásně podtrhne atmosféru.
(přepaly zde nijak zásadně nevadí, vytváříme přeci negativní prostor!)
Hloubka ostrosti
Jedním z nejlepších pomocníků fotografa je hloubka ostrosti. Ta nám umožní rychle a efektivně eliminovat rušivé prvky v obraze tím, že je prostě “zasadíme” zcela mimo hloubku ostrosti. Většinou tak pracujeme s malou hloubkou ostrosti, kdy je pozadí natolik rozostřeno, že je vlastně jedno co všechno tam je (se děje). Potřebujeme-li dosáhout malé hloubky ostrosti, výborně toho dosáhneme kombinací delších ohisek (100mm a více) a co nejvíce otevřené clony (F4, F2.8, F1.4). Zároveň tím ve scéně krásně “vytáhneme” hlavní objekt. Ovšem pozor – čím menší HO, o to precizněji třeba ostřit! Pokud chcete vědět o daném tématu více, hloubce ostrosti jsme se podrobně věnovali například zde!
Vytvoření negativního prostoru (eliminace všech rušivých prvků na pozadí) pomocí
malé hloubky ostrosti. Zvlášť u makrofotografie to není problém! Kombinace delších
ohnisek (90mm) a extrémně krátké snímací vzdálenost (20cm) nám dá ohromně
malou hloubku ostrosti (zde cca 5mm)!
Závěrem
Pozitivní a negativní prostor jsou dvě věci, které na jednu stranu řešíme ryze intuitivně, na stranu druhou si však často neuvědomujeme onu důležitost těchto dvou (nedílných) částí fotografie. Zejména negativní prostor je hodně podceňován, přitom jeho role je v obraze klíčová.Vhodně zvolené pozadí dodá snímku šťávu, nevhodně zvolené pozadí fotografii zlikviduje. Ne vždy můžeme s negativním prostorem pracovat tak, jak bychom si představovali. To však není ničím jiným, než jen další zkouškou naší kreativity, pohotovosti a nápadu. A o tom přeci je fotografie především, no ne?
Martin Hájek (autor, text a foto)
Komentujte