Fotografujeme s DSLR (15) – Hloubka ostrosti v praxi

S přihlédnutím ke zmíněným faktům předešlého dílu (Fotografujeme s DSLR 14: Hloubka ostrosti), už nejspíš bude všem jasné, že brát hloubku ostrosti coby exaktní veličinu je v podstatě nesmysl! Proto ji berme spíše jako výrazově silný kompoziční prvek s kterým můžeme pracovat a tím významně ovlivnit celkovou atmosféru a prostor ve snímku.

A konečne se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu a sice: co nám vlastně ovlivňuje hloubku ostrosti a jak s ní pracovat? HO zásadně ovlivňují (řídí) 3 faktory:

1. Clona (F)

První a zároveň jediný parametr, který mění HO beze změny kompozice – a to pouhým zavíráním a otevíráním clony! Čím menší clonové číslo „F“ máme (F4… F2.8… F2), tím je větší otvor v objektivu, neboli tím méně cloníme – HO se nám tak zmenšuje.

A naopak: čím větší clonové číslo „F“ (F8… F16… F22) nastavíme, tím více cloníme (zmenšujeme otvor v objektivu) a HO zvyšujeme!

Na detailech u blízkého snímání je vliv clony, potažmo změny hloubky ostrosti krásně patrný (zejména v případě vysoce světelného objektivu, který má na tzv „plnou díru“ úžasně malou hloubku ostrosti)… Ostřeno na „Prófu“ (prostředního trpaslíka), na 1. a 3. trpaslíkovi (stejně jako na struktuře koberce) je krásně vidět extrémně malá hloubku ostrosti

85 mm, clona F1.4 (ISO 1600, čas 1/125s)

situace se nám přiostřuje (doslova i obrazně řečeno), se zvyšující se clonou nám sice hloubka ostrosti pěkně „roste“, ovšem ruku v ruce s ní i délka expozičního času… Ostřeno stále na „Prófu“ (prostředního trpaslíka), 1. a 3. trpaslík je sice stále mimo hloubku ostrosti, ovšem celkově je HO výrazně větší než na předchozím obrázku!

85 mm, clona F4.5 (ISO 1600, čas 1/13s)

teď už je to vážně síla! Hloubka ostrosti mnohonásobně větší, ovšem s ní i expoziční doba – bez stativu už to nepůjde!… Ostřeno stále na to samé místo, zároveň už bez problému rozeznáváme i ty nejjemnější detaily na 1. a 3. trpaslíkovi – ač nejsou úplně ostré – úplně ostrý je (a vždy bude) jen a pouze Prófa!

85 mm, F16 (ISO 1600, čas 1s)

 

2. Ohnisková vzdálenost (zorný úhel)

Čím delší ohnisko (užší zorný úhel, př.: 24°… 12° a méně), tím menší hloubku ostrosti dostaneme.

A naopak: čím širokoúhlejší objektiv (ohnisko, úhel záběru, př.: 90°… 112°… 180°- viz „rybí oko“), tím větší hloubka ostrosti bude!

Kombinace nízkých clonových čísel a delších ohnisek produkuje příjemně měkkou kresbu a hezký bokeh (také dle objektivu) – viz menší vložený obrázek vlevo nahoře!…

200mm, F2.8, 1/200s, ISO 200

Naopak širokoúhlejší ohnisko + větší zaclonění = vyšší hloubka ostrosti, což nám proostří celou scénu – (velký obrázek) někdy to je žádoucí, jindy nikoli!

30mm, F8, 1/80s, ISO 200

 

3. Vzdálenost fotografovaného objektu

Z čím větší vzdálenosti fotografujeme (čím delší ostřící vzdálenost), tím větší hloubku ostrosti dostaneme!

A naopak: čím bližší snímání (kratší ostřící vzdálenost), tím menší hloubka ostrosti bude!

V krajinářské fotografii a v případě snímání celků vůbec,

využijeme širší ohniska a relativně dlouhou snímací (ostřící) vzdálenost (v řádech metrů)

 

U makra a často též u produktové fotografie či detailů,

ostříme na velice krátké vzdálenosti (v řádech centimetrů),

HO je tak velice malá!

 

Potíže s hloubkou ostrosti

Při práci s hloubkou ostrosti ve specifických fotografických situacích se také často dostaneme do problémů – velice těžko řešitelných (často neřešitelných).

 

  • Fotografujeme-li ve stísněném prostoru na hodně širokoúhlé ohnisko (10, 12mm) – a nemáme zrovna vysoce světelné sklo (f/2.8) – bude nám v podstatě neustále vycházet relativně velká hloubka ostrosti a to i na tzv.: „plnou díru“ (min. F / min. clonové číslo). Nutno tedy buď rezignovat na malou HO a nebo se zaměřit na nějaký konkrétní detail a využít minimální ostřící vzdálenost objektivu! Každopádně budeme muset zcela změnit „kompoziční stránku“ fotografie.
  • Fotografujeme-li za jasného slunného dne, kde nám vychází vyšší clony i při minimálním čase závěrky (1/1000… 1/2000 s). Buďto musíme volit co nejdelší ohnisko (čím více „tele“, tím více světla potřeba a zároveň bude menší hloubka ostrosti), popř. použít šedý ND filtr.
  • Fotografujeme-li na slunci v protisvětle – kde je použití blesku vlastně nutnost, ale máme k dispozci jen interní blesk, jehož synchronizační (X-sync) čas nám nedovolí „jít pod 1/200 s (1/250 s). Tím nám vychází stále relativně velká clonová čísla! Toto řeší například externí blesk a jeho speciální funkce „High-synchro“ (High-synchro – Canon / FP flash – Nikon), umožňující „překlenout“ synchronizační čas a snímat i s bleskem na časy v řádech tisícin sekundy (tj. výrazně kratší než je právě „X-sync“ čas).
  • Fotografujeme-li v interiéru a požadujeme-li vyšší hloubku ostrosti. Mizerné světelné podmínky nás „nutí“ jít daleko za hranici bezpečného (v ruce udržitelného) času! Řešením je použítí blesku, vyšší ISO, stativ či stabilizátor obrazu (poslední dvě jmenované alternativy platí samozřejmě jen pro statické snímky)!

Produktová-reklamní fotografie, i zde je často velice působivé využití malé hloubky ostrosti

ohn. 90 mm, f/8, 1/100s

 

FullFrame vs. DX/APS-C vs. Kompakty

Malé kompaktní fotoaparáty mají z principu HO vždy extrémně velkou a fotí tedy metodou „co nejvíce ostrého“. Proč tomu tak je? Kompakty sice mají extrémně malé snímače (a jak již víme, čím menší plocha tím relativně větší HO), zároveň však mají i krátká fyzická ohniska (v řádu pár milimetrů – např.: 6-18mm). Taková kombinace pak generuje obraz s obrovskou hloubkou ostrosti – i na nízká clonová čísla.

Digitální kompakty jsou tak výborné pro krajinářskou fotografii (kde je většinou požadována co největší HO) ovšem naopak nejsou příliš vhodné na portréty (působivého rozostření pozadí s nimi zkrátka většinou nedosáhneme) a jedinou volbou je tak nastavení co nejdelšího ohniska (pouze ultrazoomy). Výhodou kompaktů je fakt, že AF (automatické ostření) u nich téměř není třeba.

U digitálních SLR typu APS-C / DX musíme vždy počítat s tzv.: „crop faktorem“, který snímek jako takový vlastně „ořízne“ o rozdíl mezi poměrem stran FullFrame (cca 36×24 mm) vs APS-C snímačem (cca 24 x 16 mm)! Obecně se tento rozdíl uvádí jako koficient 1.5x crop (Canon = 1,6x, Nikon 1,5x, Sigma 1,7x, Olympus 2x atd.). Úhel záběru se nám tak zmenší o cca 1,5-násobek ohniska které máme na objektivu aktuálně nastaveno! A zvyšující se ohnisko neznamená nic jiného než pokles hloubky ostrosti!

 

Vždy, když chceme „vytáhnout“ nějaký detail ve scéně – citlivá práce s HO, je to pravé ořechové!

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

Martin Hájek (autor, foto a text)

Fotografujeme s DSLR (15) – Hloubka ostrosti v praxi
Ohodnoťte článek

O HiMar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.martinhajek.net www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *