Ještě před pár lety bylo rozlišení v tzv 4K (3 840 × 2 160 bodů) jen pro “vyvolené”. Dnes už se pomalu stává zaběhnutým pojmem. Stále více zařízení je vybaveno tímto ultra vysokým rozlišením – byť o standard stále ještě úplně nejde. Pojďme si jej představit trochu blíže. Co to vlastně je to 4K, jaké jsou jeho možnosti, plusy i mínusy?
Pokrok nezastavíš
Digitální kamery, fotoaparáty, mobily (a vše co je dnes schopno zaznamenávat obraz ve vysoké kvalitě) se neustále vyvíjí a zlepšuje. 4K rozlišení je vlastně jen snahou výrobců nabídnout zas o něco lepší a kvalitnější formát videa. Což je určitě dobře… Samotná zkratka 4K neznačí nic jiného než počet jednotlivých pixelů (obrazových bodů) horizontálního uspořádání – odpovídající +/- počtu 4 000 bodů. Často se formát 4K označuje také jako UHD neboli “Ultra High Definition” (defakto jde vlastně o dvojnásobek standardu Full HD, tedy 2× 1 920 × 1 080 bodů).
zdroj: http://i.redd.it
Poměr stran a další
Formát 4K rozlišení však současně přináší do celé problematiky značení i trochu zmatek. Běžně se uvádí ta nižší hodnota – počet řádků. Například (staré/dobré) HD ready (s rozlišením 1 280 x 720 bodů) je značeno jako 720p; Full HD video (1 920 x 1 080 bodů) zase jako 1 080p (ostatně full HD video je fakticky vlastně 2K). A to především proto, že poměry obrazů nejsou jednotné, používá se jich více. To vede k tomu, že zatímco horizontální rozlišení je stejné, to vertikální se liší dle formátu obrazu. Staré TV a obrazovky používaly formát 4:3, dnes je standardem formát panoramatický 16:9 nebo 16:10.
Použití 4K rozlišení v praxi
Jak jsme si uvedli již na začátku, obraz v rozlišení 4K (3 840 x 2 160 bodů) je vlastně 2-násobkem full HD. Není ale ničím výjimečným ani rozlišení například 4 096 x 2 160 bodů – tím disponuje třeba špičkový LCD: EIZO CG318-4K. Daný formát se začíná čím dál více tlačit též do segmentu digitálního videa a fotografie pro amatéry. Důvod je prostý – vysoká kvalita obrazu a perfektní ostrost a další bonusy. Velkým plusem je, že vzhledem k vysokému rozlišení 4K získáte z videa vlastně už v základu fotografie s rozlišením nad 8 MPix. Což nám bohatě stačí například i pro tisk velkoformátových fotografií.
zdroj: http://cdn1-expertreviews.co.uk
Nevýhody 4K
Ta zjevně zásadní nevýhoda spočívá v tom, že jde o velké soubory, náročné na zpracování. Ke 4K zařízením tedy potřebujete vysoce výkonný PC a software, který umí se 4K pracovat (což ještě ani zdaleka není standard). Velkou roli hraje i frekvence snímků (fps). Máme běžné “filmové” snímkování: 24 fps resp. 25 fps (PAL vs NTSC – první se používá v Evropě, druhé v USA, Japonsku atd.). Nicméně současná zrychlená doba již vyžaduje i mnohem rychlejší snímkovací frekvenci: 50 fps, 60 fps, 120 fps atd. To se hodí například pro efektní – a čím dál používanější – “zpomalovačky”. Bohužel, co se týče datového toku, už se zde bavíme o jednotkách až desítkách GB na krátký video klip. To je obrovská zátěž pro jakýkoli konvenční procesor na zpracování obrazu.
Závěrem
I když to tak někdy nemusí vypadat, osobně jsem velkým fanouškem 4K (a vlastně všech nových technologií). Jedna se o rozhodně zajímavý fenomén. Faktem je, že na trhu se objevuje čím dál více zařízení, umožňujících 4K video natočit. A nejde jen o kamery a zrcadlovky (Nikon 850D, Canon EOS 5D Mk IV). Typickým propagátorem 4K jsou třeba i takové mirrorless systémy (CSC): Sony, Panasonic, Samsung. Zajímavostí je, že dnes umí natáčet videa ve 4K dokonce už i chytré telefony (Samsung Galaxy od modelu S6, Apple iPhone 6 nebo Huawei P9). Otázkou samozřejmě zůstává, dokážeme-li vysoké 4K rozlišení smysluplně zpracovat a poté i využít v praxi. Na druhou stranu, paradoxem je, že už i několik klientů po mě chtělo 4K – ačkoli vlastně ani netušili proč a k čemu by to poté využili (prostě si jen někde přečetli, že 4K je lepší). A co výhledově? Co třeba takové 8K? Ostatně i na něm už výrobci záznamové i zobrazovací techniky pilně pracují, za všechny jmenujme například EIZO.
Komentujte