Vzpomínám jak jsme před mnoha lety s kolegy vtípkovali, co by mohly v nastávajících letech digitální zrcadlovky umět. Tehdy bylo IN především navyšování rozlišení digitálních snímačů a strmý nárůst možností zesilování signálu (ISO). Už tenkrát bylo jasné, že tím to zdaleka nekončí a že budoucnost je například v bezdrátových technologiích, dotykových LCD a nových pokročilých systémech AF, expozičního měření nebo zpracování obrazu. Také jeden z guru digitální fotografie Ondřej Neff tehdy vtipkoval (nebo to myslel vážně?!), že obrovský potenciál je ve videu! Bylo to někdy v roce 2005 nebo 2006 a ohromný boom videa v zrcadlovkách („HDSLR“) byl za dveřmi.
Sony A7 III
Canon EOS 5D MII
Psal se rok 2009 a byl to Canon a jeho – ve všech směrech revoluční (a dlouho očekávaný model) EOS 5D, který to celé šílenství odstartoval. Spousta fotografů i většina lidí z odborných kuloárů (vč. novinářů – ano, byl jsem jedním z nich) nechápavě kroutili hlavou a říkali si „no nevím nevím?!“. Jak moc jsme se tehdy mýlili! Netrvalo dlouho a video v DSLR doslova dobylo svět – v amatérské sféře absolutně a svým způsobem i v profi segmetu. Byla to otázka pouhého roku, maximálně dvou a když se na to podívám zpětně, vlastně žádný jiný technický boom (internet, mobilní komunikace, digitální fotografie) nebyl tak neuvěřitelně rychlý a zároveň tolik nepravděpodobný!
Canon EOS 5D Mark IV
Proč DSLR vítězí?
Otázka, která se přímo nabízí? Jak vlastně dokázaly DSLR pokořit trh tak rychle?! Odpověď je vlastně vcelku prostá: Výkon + Efektivita + Dostupnost! Již i ti největší skeptici dnes dávají za pravdu, že současné zrcadlovky jsou nesmírně efektivní nástroj (nejen fotografa), s vysokým výkonem, špičkovou obrazovou kvalitou a současně jsou skvěle dostupné. Ale ani to by nestačilo, nebýt správného načasování. Video v DSLR přišlo v tu nejlepší možnou dobu, v době vrcholu sociálních sítí, streamu, sdílení, online videa, virálního obsahu a multimédií vůbec. A přesně to předurčilo tak obrovský boom HDSLR fenoménu!
Nikon D850
A co na to profíci
Na trhu je samozřejmě množství sofistikovaných zařízení (mnohem propracovanějších než DSLR). Můžete sáhnout po ověřených značkách a profi (či polo-profi) videokamerách jako JVC, Panasonic, Sony či Canon. Pár vyvolených si může dovolit i absolutní špičku v oboru jako například Red Epic či ARRI Alexa, ovšem zde už hovoříme o miliónových modelech a to doslova. Ne, nebudu tu srovnávat jablka s hruškami, chci tím říci, že dnes je (více než kdykoli jindy) doba, kdy je rozhodně na prvním místě efektivita – a film, resp video není v tomto směru žádnou výjimkou. DSLR jsou flexibilním a plnohodnotným nástrojem filmařů (amatérů i profesionálů) o čemž svědčí jak nové modely kamer tak i nové filmy!
ARRI Alexa 65
Důkaz místo řečí
Faktem je, že i renomovaní výrobci videokamer implementují do nových modelů větší snímače (stejné či podobné jako v DSLR) a stejně tak využívají technologie, vypůjčené z moderních digitálních zrcadlovek. Druhým důkazem budiž množství filmů a tvůrců (například Robert Rodriguez či George Lucas, z našich pak F.A.Brabec), kteří se tomuto nastolenému trendu nebrání a vesele točí na zrcadlovky – a to nejen nízkorozpočtové filmy ale i hollywoodské blockbustery. DSLR byly použity třeba pro takové filmové pecky jako: Černá labuť (režie: Darren Aronofsky – 2010), 127 hodin (režie: Danny Boyle – 2010), Avengers (režie: Josh Whedon – 2012), Drive (režie: N. W. Refn – 2010). Elysium (režie: Neil Blomkamf – 2013), Pain & Gain (režie: Michael Bay) a mnoho dalších. Ano! DSLR zde sloužily jako „second gear“ (záložní kamery – převládaly modely Canon EOS 5D MII a MIV + EOS 7D) ale jsou i výjimky jako třeba jeden díl Dr. House – natáčený výhradně zrcadlovkou (opět Canon EOS 5D MII), z našich luhů a hájů pak například režisérský debut Jiřího Mádla „Pojedeme k moři“, který byl celý točený Nikonem D4.
Komentujte