Fotografujeme s DSLR (26) – objektivy

Výběr toho správného skla je do velké míry subjektivní a závisí na mnoha faktorech! Nejdůležitějším krokem zde je – podobně jako třeba u výběru fotoaparátu (viz. tento článek), správně si zodpovědět otázku(-y): Co? – Jak? – Kdy? – Kde? … hodlám fotografovat? A kolik do toho mohu/chci investovat?” Jedním ze základních předpokladů správné volby také je, s čím budete objektiv používat. Čím lepší zrcadlovka, tím větší nároky na objektiv. Nasazením setového objektivu za 3 tisíce na DSLR v hodnotě okolo 50 tisíc znehodnotíte investici do samotného fotoaparátu! Ač se to mnohým z vás bude příčit, počítejte s tím, že cena rozumného objektivu by měla být shodná (spíše je většinou ještě vyšší) jako cena samotné zrcadlovky (těla fotoaparátu). Nejprve se podívejme na krátký přehled, jaké typy objektivů vlastně máme.

 

Objektivy – jejich ohniska a použití

  • Extémně širokoúhlé objektivy (rybí oka/fish-eye) 8 mm: širokoúhlé objektivy s úmyslnou silnou deformací perspektivy.
      • Používají se spíše výjimečně – mají naprosto specifickou charakteristiku (silné soudkovité zkreslení).
  • Širokoúhlá skla 10-30 mm: ideální pro všechny fotografie, kde je třeba co nejširší úhel záběru.
      • Použití: interiéry, architektura, krajina, reportáž.
  • Střední ohniska (běžně označována též jako základní) 30-100 mm: základní objektivy, jejichž rozsah pokrývá drtivou většinu fotografických situaci. Mají vůči lidskému oku přirozené zobrazení.
      • Použití: běžné každodenní snímky, portrétní fotografie.
  • Základní objektiv 50 mm: odpovídá zornému úhlu lidského oka.
  • Teleobjektivy 100-300 mm: velké přiblížení, používají se všude, kde potřebujeme/musíme fotografovat z velké vzdálenosti.
      • Použití: Sport, reportáž, portrét, wildlife.
  • Super teleobjektivy (více než 300 mm): ad předchozí bod, ale přiblížení je ještě větší.
  • Makroobjektivy: tzv „True macro“, „Life size“: měřítko 1:1. co nejkratší zaostřitelná vzdálenost.
      • Použití: Ideální pro snímky makra, lze použít též jako portrétní či produktový objektiv (pravé makro skla mívají vynikající kresbu).
  • Speciální objektivy
    • Tilt-Shift: pro fotografování architektury, lze na nich korigovat sbíhání linií.
    • Lensbabies: objektivy s úmyslně deformovanou rovinou zaostření.
  • Super teleobjektivy 800mm a více: stejný princip jako hvězdářské dalekohledy.

Širokoúhlé objektivy, teleobjektivy, základní objektivy, střední skla.

Vybrat z tak velké nabídky, se ze začátku může zdát úkolem takřka nemožným!

Skutečnost však zas tak hrozná není.

Foto: Martin Hájek

 

Nyní si představíme celé téma (výběru) objektivů v těch nejdůležitějších 10 bodech!

 

I. Pevný vs zoom objektiv

Objektivy se rozdělují do dvou základních skupin – s proměnným ohniskem (zoomy) a s ohniskem pevným. Vysoce kvalitní a světelné jsou objektivy především z druhé skupiny (pevná skla), jejich konstrukce a počet optických členů je nižší než u zoomů, takže kresba NEzoomových skel bude v drtivé většině lepší než u jejich zoomovacích bratříčků! Na druhou stranu, pevné objektivy jsou méně flexibilní – více se s nimi naběháte! Do ateliéru, na focení špičkových portrétů, reklamních produktových snímků jsou jednoznačně nejlepší volbou právě pevná skla! Stejně tak se hodí výborně pro určité statické žánry – typu makrofotografie.

Naopak pro dynamické snímání a sportovní, akční fotografii obecně není nad slušné zoom objektivy (pevná skla jsou zde zkrátka nepraktická!). Daní za to ovšem je často o něco horší kresba. Čím větší rozsah zoomu, tím je to horší. Kvalitativně dobře jsou na tom zoomy s krátkým rozsahem (cca 3-5x zoom), u zoom-objektivů s velkým rozsahem (5x a více) kvalita výstupů klesá. Nicméně v současnosti jsou na trhu kvalitní (dražší) skla, která přestože nabízejí široké rozsahy zoomu, jejich výstupy (kresba) bez problémů vyhovuje i náročné profesionální tvorbě (viz nová generace II. – eLkového objektivu Canon EF 24-70 f/2.8 USM nebo ta samá alternativa – nejnovější model Tamronu).

Trojice špičkových – portrétních, světelných skel 85 mm f/1.4

zleva: Carl-Zeiss, Sigma, Canon

Foto: Martin Hájek

II. Ohnisko, zoom, úhel záběru

Všechny tři výrazy označují vlastně jedinou věc a sice: jak velký úhel je ten který objektiv schopen zabrat. Každému ohnisku odpovídá konkrétní úhel záběru (angle of view), neboli velikost výřezu scény! Zatímco širokoúhlé objektivy (10, 20, 30mm) zaberou velkou / širokou část (záběr) jedné scény, teleobjektivy naopak mají velice malý / úzký záběr – zato ale zase dokáží obraz hodně přiblížit. Běžné “širokáče” mají úhlel záběru například 90 až 120 stupňů (extrémem je zde Rybí oko / fish-eye, s úhlem záběru až 180 stupňů). Teleobjektivy mají úhly záběru jen v řádu jednotek stupňů (například 200mm objektiv zabere pouhých 12 stupňů snímané scény!). Zorný úhel (ohnisko) významně ovlivňuje především dva (pro fotografa důležité) výrazové prostředky: perspektivu a hloubku ostrosti.

Jako základní objektiv je považováno 50 mm, neboť je nejblíže zornému úhlu lidského oka! Úhel záběru je zde cca 46 stupňů. Takto pořízené fotografie vypadají zcela přirozené. Fakticky ohnisko vyjadřuje fyzickou vzdálenost objektivu od snímače.

Tabulka – ohniskové vzdálenosti vs zorný úhel (FF/FX a APS-C/DX)

Zleva doprava: 1) Ohnisková vzdálenost; 2) Full-frame; 3) APS-H (Canon);

4) Nikon – DX (1,5x crop); 5) Canon APS-C (1,6x crop)

 

III. Crop faktor

Co znamená ono “magické spojení”?! Crop faktor definuje ořez obrazu (fotografie / záběru), který je velký přesně tolik o kolik je menší plocha snímače – vzhledem ke kinofilmovému políčku. Máme-li tzv “Full-frame” snímač s rozměry 36 x 24 mm, základní objektiv 50 mm má reálný úhel záběru cca 46 stupňů. Pokud však ten samý objektiv nasadíme na DLSR s menším snímačem – cca 24 x 16 mm (označovaným jako APS-C nebo DX), výsledný obraz se bude jevit jako lehce oříznutý nebo nazoomovaný. Reálný úhel záběru pak bude menší (cca 30 stupňů), tzn že již nebude odpovídat 50 mm ohnisku ale spíše 75 mm ohnisku. A podílem 75 : 50 dostaneme hodnotu 1,5x, která současně vyjadřuje rozdíl Mezi “full-frame” (36 x 24 mm) a “APS-C / DX (cca 24 x 16 mm) snímačem! To je crop faktor!

Pozn.:

Pro úplnost ještě dodejme, že nejde o exaktní hodnotu! Různí výrobci používají ve svých fotoaparátech různě velké snímače a tedy i hodnota “cropů” se liší (Canon 1,6x, Nikon 1,5x, Sigma 1,7x, Olympus 2x… atd.). U kompaktních fotoaparátů a fotomobilů crop faktor odpovídá běžně hodnotám až 8mi-násobku!

Crop faktor:

srovnání velikosti záznamu toho “co vidí full-frame“ (36 x 24mm)

a co ořezový (crop) snímač typu APS-C / DX (cca 24 x 16mm)

Foto: Martin Hájek

IV: Světelnost objektivu

Jeden z klíčových parametrů objektivu. Čím je světelnost vyšší, tím lépe. Značí se buďto “F” konstantou nebo f/x – což vlastně vyjadřuje poměr mezi plochou (velikostí) clony a aktuálního ohniska objektivu. Čím menší hodnota clonového čísla, tím daný objektiv lépe pracuje za špatných světelných podmínek. Z fyzikálního hlediska je světelnost poměr ohniskové vzdálenosti ku průměru nejvíce otevřené clony. Velký průměr vnitřní čočky = velká světelnost! Také proto jsou teleobjektivy tak rozměrné (fyzikální zákony porušit nelze). Mají-li zoom objektivy dvě hodnoty (např. F4-5.6), udává nám tím světelnost na nejkratším vs. nejdelším ohnisku. Kvalitní (dražší) světelná skla mívají konstantní světelnost v celém rozsahu zoomu. Levné zoom objektivy mají světelnost zpravidla okolo f/3.5-5.6. Kvalitnější zoom objektivy nabídnou světelnost f/2.8. Špičková portrétní pevná skla dosahují světelnosti i f/1.2. Díky vysoce světelným objektivům lze fotografovat za slabých světelných podmínek. Clona je silným výrazovým prostředkem, kterým můžeme ovlivnit hloubku ostrosti, proto se světelné objektivy skvěle hodí pro portrétní fotografii. Díky vysoké světelnost objektivy (AF senzory) rychleji a lépe ostří, také obraz v hledáčku je jasnější.

Povedený “střední” objektiv s dobrou světelností a vynikající výstupní kvalitou:

Canon EF 24-70 f/2.8 L II (s průměrem přední čočky 82mm)

Foto: Martin Hájek

V: Stabilizátor obrazu

Skvělý pomocník do světelně horších podmínek. Jeho úkolem je potlačit rozhýbání snímku vlivem chvění fotografovy ruky. Současné stabilizátory mají zisk 2 až 4EV, což znamená, že s jeho použitím můžete z ruky fotit na 4x až 16x delší expoziční časy. Pravidlo „bezpečného času“ nám říká, že z ruky udržíme přibližně takový čas, který se rovná převrácené hodnotě aktuální ohniskové vzdálenosti (např. 50mm objektiv = 1/50s, 500mm objektiv = 1/500s atd.). Tento čas můžeme díky stabilizátoru prodloužit zhruba 10x, aniž bychom fotografii “strhli”. V případě menších snímačů (APS-C / DX) bychom pro přesnější výsledek ještě měli zohlednit crop faktor. Nicméně vše platí jen teoreticky a jedná se o subjektivní údaj (záleží na mnoha faktorech, navíc každý fotograf má jinak „pevnou ruku“). Mnohem důležitější je, soustředit se na záběr, pevně držet fotoaparát a správně (ne)dýchat během expozice. Stabilizátor lze obejít použitím stativu, který však snižuje mobilitu fotografa i jeho pohotovost.

Čím delší ohnisko, tím větší účinek stabilizátoru…

Pro podobné snímky je stabilizace hotovým požehnáním (a často nutností)

režim M, čas 1/125 sek, clona F8, ISO 200, ohnisko 1200mm ekv.

(Sigma 120-400mm, crop + 2x telekonvertor)

Foto: Martin Hájek

VI: Ostření objektivu (AF / MF)

Při snímání statických scény (krajinná fotografie) není rychlost ostření až tak rozhodující, při snímaní akčních scén naopak ano! Rychlý autofocus (automatické ostření, dále jen AF) ocení reportážní, sportovní a „widlife“ fotografové. Samotný ostřící systém objektivů se rozděluje na dva základní typy: klasické a ultrazvukové. Ostření klasickými motory je levnější, ale pomalé a hlučné. Často se při něm pohybuje ostřící kroužek objektivu, což znepříjemňuje držení objektivu a je zde problém s použitím filtrů (přechodového, polarizačního). Ultrazvukové ostření má vysokou rychlost, přesnost a nízký hluk při pohybu – vč rychlého zastavení. Ultrazvukové ostření se značí USM (Canon), SWM (Nikon), SSM (Sony/Konica Minolta), HSM (Sigma). V současnosti zatím nejlepší způsob ostření. Kvalitu a přesnost ostřících motorků doceníme (podobně jako optickou stabilizaci) zejména při fotografování na delších ohniscích (100mm a více). O čem se příliš neví, že kontinuální ostření (Ai servo, AF-C) funguje korektně pouze v kombinaci s ultrasonickým (USM, SWM, HSM) ostřením! 

V situacích jako tato skutečně doceníte rychlost autofocusu

režim M, čas 1/25s, F5.6, ISO 400, ohn. 120mm

Foto: Martin Hájek

VII: Magnification a MFD

A máme zde další dvojici “zaklínadel”! První z nich Magnification: zvětšení objektivu! To udává poměr skutečného obrazu oproti poměru obrazu na snímači. Parametr je to důležitý například pro makrofotografii, kde by měl mít pravý makroobjektiv zvětšení 1:1. To znamená, že 1cm ve skutečnosti = 1cm plochy snímače. Vše co vidíme v hledáčku je zkrátka velké! Jen pro srovnání: běžná skla mají zvětšení okolo 1:4 až 1:7 (vše co vidíme v hledáčku je tedy 4x až 7x zmenšené). Zvětšení lze „posílit“ mezikroužky či předsádkovými čočkami.

MFD = Minimální zaostřitelná vzdálenost. Udává na jak blízko je dané sklo schopno zaostřit. Parametr opět klíčový pro makro, kde ostříme na velmi krátké vzdálenosti. U DSLR se minimální ostřící vzdálenost udává vždy od senzoru (u kompaktních fotoaparátů a nepravých zrcadlovek od přední čočky objektivu). Běžné objektivy ostří většinou řádově od desítek cm (35-50cm), naopak u teleobjektivů s dlouhými ohnisky (300-800mm) se minimální ostřící vzdálenost pohybuje v řádech metrů. 

Makrofotografie – Tamron SP Di 90mm f/2.8 MACRO AF

(MFD = cca 20 cm, 1:1 – vynikající objektiv pro makrofoto)

Foto: Martin Hájek

VIII: Fyzické vlastnosti objektivu

Jedná se již spíše o mechanické chování objektivu, nicméně vzhledem k použití i to může hrát významnou roli. Tak například, otáčí-li se přední člen při ostření, dochází i k otáčení případných filtrů či jiného příslušenství nasazeného na objektiv. Tato skutečnost je v případě použití polarizačních nebo přechodových filtrů nepřípustná. Objektivy vyšší a střední třídy již jsou konstruovány tak, aby k rotaci předního členu nedocházelo. Dále: Vysouvá se / nevysouvá objektiv při změně ohniska? Nedochází-li současně též k rotaci onoho předního členu, není to až taková tragédie. Nicméně jsou případy, kdy to může komplikovat fotografování. Třeba při fotografování na krátké vzdálenosti (a zase to makro!). Navíc jakékoli mechanické pohyby vždy zvyšují riziko poruchy – opotřebení, vniku prachu či vlhka do objektivu… navíc je otravné, pokud se vám soustavně vysouvá objektiv při nošení fotoaparátu volně na krku/rameni (kvůli tomu má mnoho objektivů zámek – „lock“ – zabraňujííc samovolnému vysouvání přední části objektivu). A jaké další fyzické vlastnosti objektivů nás zajímají?

 

  • Bajonet objektivu: aby si objektiv „rozumněl“ s vaší DSLR a šel na ní vůbec nasadit. Každý moderní objektiv dnes již obsahuje mikroprocesor, a tak vedle mechanického propojení realizuje bajonet i propojení elektronické. Proto kupujte značková a ověřená skla – ať již přímo od výrobce i samotné DSLR nebo od alternativních, léty prověřených značek (Sigma, Tokina, Tamron, Voigtländer, Samyang)… Pozn.: Někteří výrobci fotoaparátů používají objektivy/bajonety konkurence (např. Fuji či Kodak používají bajonety Nikon nebo Canon).
  • Rozměry a hmotnost: často hraje vliv i hmotnost a rozměr. Je velký rozdíl vozit si pohodlně v autě 2 kg teleobjektiv (např.: Sigma 150-500mm) nebo ho mít na zádech v batohu/fotobrašně na při lezení po skalách (což se vážně nedá!!).
  • Materiály: Stejně tak záleží na použitých materiálech. Běžné plastové tělo se nikdy nemůže rovnat – co do odolnosti, objektivům z pevných hořčíkových slitin. Stejně tak pro reporážní fotografii, fotografování sportu či divoké přírody nemohou „běžná“ skla konkurovat vodě a prachu odolným objektivům.
  • Průměr závitu vs. filtry: Objektivy disponují nejrůznějšími průměry předních závitů určených k montáži fotografických filtrů a dalšího příslušenství. U malých, setových skel s horší světelností je průměr závitu např. 58mm, u špičkových světelných objektivů je běžně 77 nebo 82 mm. Čím menší průměr – tím levnější filtry a příslušenství, ale současně tím klesá i světelnost. Existují řešení v podobě redukce (tzv.: step-up ring) nebo různé systému typu Cokin. Použít se dají též „želatinové filtry“, co se nasadí na vnitřní čočku objektivu (např. u extrémně širokoúhlých skel, kde je čočka příliš vypouklá).

Detail bajonetu objektivu:

kromě toho správného “závitu” musí samozřejmě též perfektně sedět elektronika

(v opačném případě by nefungovalo ETTL měření expozice,ani ostření)

Foto: Martin Hájek

IX: Základní – setové objektivy

Má smysl pořizovat levný, setový objektiv? Nebo si raději připlatit a koupit kvalitnější sklo? Běžnými setovými skly – cenově velmi dostupnýmy, pohybujícími se řádově v pár tisících Kč – můžete pohodlně fotografovat každodenní či dokumentární snímky. Jejich kvalita je dnes již na slušné úrovni! Ovšem ona nízká cena se odráží v případě použitých materiálů (plast), horší světelnosti, nízké rychlosti ostření a dalších – převážně mechanických – vlastností (vysouvání předního členu při zoomování, otáčení přední čočky během ostření). Na limity této skupiny objektivů narazíte při fotografování v „nestandardních“ podmínkách a při světelně náročnějších scénách! Navíc jejich konstrukce a materiály (levné, křehké) je téměř vylučují ze všech případů náročnějšího fotografování, kde jsou kladeny zvýšené nároky na odolnost a výdrž (prašná, vlhká či mrazivá prostředí).

Důsledek nasazení objektivu – určeného pro crop snímače (APS-C / DX)

na plnoformátovou DSLR (FF/FX). Kraje brutálně vinětují (tmavé)

U moderních zrcadlovek se Vám podobný kousek už ani nepovede…

(objektiv prostě už nenasadíte. NE s bez použití hrubé síly!)

Foto: Martin Hájek

X: Závěr

Takže jaký objektiv zvolit a co je skutečně důležité? Odpověď není zcela jednoznačná! Důležitá je určitě světelnost a kvalita použitých skel + materiálů (zde hrají prim například špičková skla německého výrobce Carl-Zeiss). Dále už je to otázkou preferencí, nároků a především typu fotografování i finálním použití fotografií! Úplně jiné nároky budou při focení na výstavu velkoplošných fotografií (o velikosti 3 x 2 m) a jiné při focení do rodinného alba 10 x 15 cm nebo dokonce na web! Reportážní fotograf ocení rychlý autofocus a široký rozsah zoomu. Sportovní fotograf bude preferovat delší, stabilizovaná skla s rychlým ostřením. Horolezec naopak vysokou odolnost a nízkou váhu. Portrétní fotograf sáhne jednoznačně po ultrasvětelném pevném sklu! Každý preferuje něco jiného, každý má zcela jiné požadavky. Faktem ale je, ženeexistuje ideální objektiv! Vždy je to otázka kompromisu, kde nás limitují jak fyzikální zákony, tak samotné rozměry skla a samozřejmě též cena. Každopádně pamatujme, že objektiv je okem fotoaparátu a jako takový výrazně ovlivňuje a určuje limity našich fotografických výsledků. 

Doufám, že už jste nyní moudřejší ohledně výběru toho správného objektivu. Přeji Dobré světlo a úspěšný lov těch nejlepších snímků!

Martin Hájek

Fotografujeme s DSLR (26) – objektivy
5 (100%) 1 vote

O HajMar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

2
Komentujte

avatar
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Foto rádce: Jak vybrat objektiv (1) | FOTOFOKUSAdmin Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
trackback

[…] Další informace k tématu jsou například v článku: Foto rádce „Jak vybrat objektiv“ […]