Fotografujeme s DSLR (1) – základy

DSLR – v českém doslovném překladu digitální jednooká zrcadlovka, disponuje zrcátkem (mirror – odtud též samotný název), optickým průhledovým hledáčkem (view finder), hranolem (pentaprism – levnější modely jsou vybaveny soustavou zrcátek), již zmíněným digitálním snímacím čipem a samozřejmě kovovým bajonetem, umožňujícím výměnu objektivu. To jsou typické rysy digitálních zrcadlovek a zároveň se tím odlišují od kategorie kompaktních (automatických) digitálních fotoaparátů a ultrazoomů.

V posledních pár letech se na trhu objevil zajímavý systém: Mirrorless fotoaparáty neboli CSC (Compact system camera – systémové kompakty), v našich končinách nejčastěji označovány trefným – leč trochu krkolomným názvem: Nezrcadlovky! Dané řešení kombinuje vlastnosti digitálních zrcadlovek a kompaktních fotoaparátů. V malém, kompaktním těle tak máte množství manuálních funkcí, možnost výměny objektivů a vysokou obrazovou kvalitu. Jde o vysoce sofistikované řešení a skvělý kompromis pro všechny, kteří požadují špičkový fotoaparát, který se vejde do kapsy.

Canon EOS 1000D – vizualizace (čelní pohled):

základní model DSLR, určený pro začátečníky (zdroj: www.canon.com)

Charakteristika DSLR a její složení  

Digitální zrcadlovka (DSLR – Digital Single Lens Reflex) pracuje na základě světlocitlivého snímače, který „sbírá“ částice světla (fotony), procházející do fotoaparátu skrze objektiv. V klidovém stavu, kdy neexponujeme (nefotografujeme), světlo prochází objektivem, v kterém je umístěna clona. Tu si lze představit jako obyčejný kruhový otvor – čím je menší, tím více cloníme, neboli bráníme světlu dostat se dovnitř (a naopak). Clona je v klidovém stavu vždy maximálně otevřená, neboť potřebujeme mít obraz v hledáčku co nejjasnější. Zároveň tím ulehčujeme práci tzv. AF senzorům, starajícím se o nalezení správné roviny zaostření. Uvnitř zrcadlovky je zrcátko (pod úhlem 45°), které nám dopadnuté světlo odrazem posílá vzhůru do hledáčku, kde se světlo promítne na matnici (Focus screen – což je v podstatě průhledná destička) a výsledek již můžeme sledovat okem v samotném hledáčku. Obraz je díky objektivu otočený o 180°, takže jej musíme ještě převrátit zpět. K tomu slouží hranol (pentaprism) ležící v hledáčku.

Canon EOS 1000D

vizualizace (pohled ze zadu) – základní model DSLR, určený pro začátečníky

(zdroj: www.canon.com)

Kvalita hranolu je důležitá, neboť čím kvalitnější hranol máme, tím jasnější a lepší obraz v hledáčku bude. Levnější zrcadlovky používají soustavu zrcátek, což je sice méně nákladné řešení, nicméně v konečném důsledku se to negativně projeví na celkovém obrazu (který je méně jasný, méně brilantní). Soustava zrcátek nebo méně kvalitní hranol produkuje horší obraz a nezřídka též o něco menší pokrytí snímané scény (méně než 100 %). U nejvyšších modelů DSLR není výjimkou, že výrobce zcela eliminuje interní blesk (v horní části fotoaparátu, hned nad hledáčkem), díky čemuž pak lze použít větší a kvalitnější hranol a tím zvýšit kvalitu obrazu v hledáčku (viz např. Canon EOS 5D nebo Sony Alfa 900). Součástí hledáčku je také možnost nastavení dioptrické korekce (s rozpětím nejčastěji -2 až +1 dioptrie). V praxi je toho dosaženo posunem čočky v optice hledáčku.

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

Martin Hájek (autor, foto a text)

 

Kvalita hranolu je důležitá, neboť čím kvalitnější hranol máme, tím jasnější a lepší obraz v hledáčku bude. Levnější zrcadlovky používají soustavu zrcátek zrcátek, což je sice méně nákladné řešení, nicméně v konečném důsledku se to negativně projeví na celkovém obrazu (který je méně jasný, méně brilantní). Soustava zrcátek nebo méně kvalitní hranol produkuje horší obraz a nezřídka též o něco menší pokrytí snímané scény (méně než 100 %). U nejvyšších modelů DSLR není výjimkou, že výrobce zcela eliminuje interní blesk (v horní části fotoaparátu, hned nad hledáčkem), díky čemuž pak lze použít větší a kvalitnější hranol a tím zvýšit kvalitu obrazu v hledáčku (viz např. Canon EOS 5D nebo Sony Alfa 900). Součástí hledáčku je také možnost nastavení dioptrické korekce (s rozpětím nejčastěji -2 až +1 dioptrie). V praxi je toho dosaženo posunem čočky v optice hledáčku.

Obrovská výhoda celého systému optických hledáčků v zrcadlovkách spočívá v tom, že máme k dispozici reálný náhled scény scény. V hledáčku tedy vidíme skutečně to, co fotografujeme, což je současně jedna z hlavních předností zrcadlovek. Naproti tomu v případě fotografování „přes displej“ (kompaktní fotoaparáty, CSC nebo dnes již běžně i s DSLR – živý náhled / LiveView) musíme vždy počítat s menším či větším zpožděním displeje.

Jak fotoaparát měří množství světla
Že objektivem prochází světlo do těla přístroje (na zrcátko, do hledáčku, na samotný snímač), již víme. Co se děje dál? V oblasti hledáčku se nachází expozimetr (senzor), který má na starost změřit množství světla ve snímané scéně a podle zjištěných hodnot následně nastavit příslušné expoziční parametry (těm se budeme věnovat v následujících kapitolách). Expozimetr vyhodnocuje údaje o
světle neustále – podle toho, co „vidí vidí“, n aměřené hodnoty (převedené na expoziční parametry) můžete sledovat v hledáčku i na displeji – samozřejmě v závislosti na aktuálně zvoleném expozičním režimu fotoaparátu.

Jak fotoaparát ostří
AF senzor zajišťuje korektní zaostření a leží na dně těla DSLR (hned pod zrcátkem). Ostřící systém (AF senzor) musí být však schopen zaostřit kdykoli, což by šlo dost těžko, vzhledem k faktu, že mu vlastně „stojí v cestě“ zrcátko. Digitální zrcadlovky tedy musí použít jednoduchou fintu – samotné zrcátko je ve svém středu polopropustné, většinovou část světla (cca 75 %) sice odrazí do hledáčku, ale zhruba čtvrtinu světla propustí skrz. Tato část světla se pomocí dalšího menšího zrcátka (umístěného pod hlavním zrcátkem – kolmo k němu) dostane dolů, kde dopadne na AF senzor,
mající na starost správné zaostření zaostření. Senzor jako takový neostří, ale vyhodnocuje ostrost a dává povel (pro start nebo konec ostření) do objektivu, kde leží samotný ostřící mechanismus (servo motorky). Objektiv se pak fyzicky postará o správné nastavení čoček tak, aby ostré bylo přesně to místo, kam chceme zaostřit. Mezi AF senzorem (tělem) DSLR a AF motorky (objektivem) tedy
probíhá neustálá komunikace komunikace.

 

Ohodnoťte článek

O Martin Hájek

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.