Fotografujeme s DSLR (7) – Měření expozice

Nyní již víme, jak funguje (a jaký vliv na výsledek z hlediska expozice má) čas, clona a ISO. Další logická otázka teď zní: „Jak vlastně fotoaparát pozná, jak má nastavit čas, clonu a ISO?!“… Vše je otázkou světla – jeho síly, kvality a odrazivosti ve scéně!

Zjednodušeně, potřebujeme „jen“ změřit kolik světla ve scéně máme. A to zajistí měření expozice (metering)!

Máme-li dostatek světla a vyváženou scénu, pořídíme expozičně slušný snímek v podstatě čímkoli. Automatické expoziční měření fotoaparátu nemá problém a scénu “vyhodnotí” dobře.

(Program: Tv/S, 20mm, 1/2s, F20, ISO 100)

 

Co to je to měření expozice (Metering) a jak funguje?

Každý fotoaparát je vybaven svým vlastním expozimetrem (senzorem, měřícím množství světla). Ten je neustále v pohotovosti, jde jen o to „říct mu“ (nastavením v menu fotoaparátu), kde má údaje o světle sbírat (měřit).

Metering – expoziční měření

Princip měření expozice spočívá ve správném určení kombinace času, clony a ISO pro konkrétní scénu. Příroda i my – lidé, dokážeme vytvořit, kombinovat ale též vnímat tak složité světelné podmínky, že jedno fixní měření expozice by nám bylo málo. Proto existuje hned několik druhů měření a jde o to, určit oblast, ve které se bude expozice (množství světla) počítat.

Výhodou automatického měření expozice (které má k dispozici každý digitální fotoaparát!) je fakt, že se díky němu může fotograf plně soustředit na kompozici.

Automatika fotoaparátů NE vždy pracuje korektně a je nutné jí někdy trochu pomoci! Zásadním problémem při měření expozice je, že fotoaparát (expozimetr uvnitř přístroje) nemá ponětí o odrazivosti světla od předmětů ve scéně. Nerozezná tedy, svítíme-li (my, slunce) silným světlem na světlé předměty (které odrážejí více), nebo slabým světlem na tmavé předměty (ty odrážejí světla méně). Jediné, co fotoaparát akceptuje, je světlo odražené – procházející skrze objektiv!

Můžeme tedy říci, že automatické expoziční měření pracuje dobře ve všech případech, kdy je scéna jasově vyvážená. Problém nastává v okamžiku, kdy tento předpoklad splněn není.

Měření expozice u digitálních fotoaparátů:

Aby to nebylo tak jednoduché, výrobci přiřazují jednotlivým režimům Měření expozice různé názvy a kreativitou hýří také v grafických označeních, která mezi sebou (jednotlivými značkami) doslova soupeří!

Pozor! Kompaktní fotoaparáty a ostatní (víceméně automatické) přístroje, mívají často jediný způsob měření expozice – většinou je to celoplošný/poměrový (na obrázku zcela vlevo)

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

Martin Hájek (autor, foto a text)

Oblasti měření expozice

DSLR i některé kreativní kompakty mají více režimů, jak expozici změřit. V principu se jednotlivé režimy liší pouze velikostí plochy v které se měří množství světla a z výsledků měření následně fotoaparát vypočítá odpovídající expoziční hodnoty (čas, clona, ISO). Různé režimy se hodí při různých situacích.

Poznámka:
Měření expozice – ač je ve výsledku stejné – funguje u kompaktních fotoaparátů jinak než u DSLR. U kompaktních fotoaparátů měří dopadající světlo až samotný obrazový snímač, zatímco v DSLR je obrazový snímač krytý závěrkou a světlo prošlé objektivem měří speciální – k tomu určený snímač (zjednodušená verze expozimetru). Tento expozimetr je v DSLR nejčastěji umístěn vedle hranolu v hledáčku.

Jednotlivé režimy Měření expozice a jejich měřící zóny (označeno šedivou barvou). Neboli místa, kde „fotoaparát měří“ množství světla (místo, odkud automatiku fotoaparátu “sbírá” údaje k následnému vypočítání správných expozičních parametrů).

 

I. Měření: Poměrové/průměrové

Nejběžnější a nejpoužívanější je měření poměrové. Označuje se jako: zónové, maticové, průměrové (multi-segment, matrix, evaluative). Jednotliví výrobci jej označují různě, princip je však vždy stejný: pracuje s tím, že si rozdělí celou scénu (fotografii, to co vidíme v hledáčku) na několik zón (představit si to můžete jako šachovnici), kde různé fotoaparáty používají různý počet těchto zón: Canon jich má desítky, Nikon tisíc atd… Počet není podstatný, důležité je, že v každé jednotlivé zóně si fotoaparát změří průměrný jas v EV jednotkách (barva se ignoruje), poté automatika všechny údaje sečte (množství hodnot odpovídá počtu jednotlivých zón) a fotoaparát z nich udělá průměr! Zároveň se však zohlední i místo zaostření… Fotoaparát udělá průměr scény a pak se „snaží odhadnout“ správnou kombinaci času/clony/ISO.

Důležité !!
Poměrové měření se hodí pro běžné, jasově dobře vyvážené scény a použít jej lze u cca 75 % běžných fotografických scén.

 

U jasově vyvážených scén nemá poměrové (průměrové) měření problém. Pro běžné “každodenní” snímky – kde máme ve scéně vyvážené množství světlých, tmavých a středních tónů – se na dané měření můžeme plně spolehnout… Stejně tak snímky v interiérech, kde je průměrný jas scény blízko středně šedé, nemá automatika fotoaparátu problém.

(Program: Av, ohn 12mm, 1/320s, F8, ISO 200)

 

II. Měření: Celoplošné se zdůrazněným středem

Ačkoli grafické označení v menu fotoaparátu může být často zavádějící (Canon se svým „prázdným rámečkem“ coby „Zdůrazněný střed“ jasně vede!), textové označení nenechá nikoho na pochybách. Zpravidla se jedná o nejdelší název: Poměrové vyvážení se zdůrazněným středem (center-weighted average).

Měření Pracuje na podobném principu jako celoplošné: měří také v celé ploše snímku, ovšem s tím rozdílem, že největší váhu příkládá oblasti okolo středu cca 40–60 % a okrajové části fotografie „lehce ignoruje“.

Důraz je kladen na správnou expozici hlavního objektu, nacházejícího se ve středu scény, s tím, že okolí může být (a také často je) přeexponované nebo podexponované. Zároveň se zde zcela ignoruje aktivní zaostřovací bod, vždy se měří oblast okolo středu; kam ostříte, je irelevantní.

Důležité !!
Běžně se tento režim uplatní pro většinu situací, kde selhává předchozí – poměrové měření. Režim „center-weighted average“ lze úspěšně použít buď ve světelně kontrastních scénách (typicky portrét v protisvětle), nebo všude, kde nás zajímá především hlavní objekt a „to kolem“ nás příliš nebere (viz: portrét, produkt, makro ap.).

Máme-li silně kontrastní scénu a zároveň nás zajímá především “to uprostřed”, je vhodnější volit “Zdůrazněný střed” (měří se zhruba v oblasti označené šedým kruhem – viz foto).

Také v portrétní fotografii není na škodu využívat tohoto režimu (osobně jej mám nastavený jako „standard“, vzhledem k tomu, že fotím převážně portréty, produkt či makro, je to logická volba).

(Horní foto: P, ohn 70mm, 1/25s, F5.6, ISO 400 /dole: Av, ohn 85mm, 1/250, F1.4, ISO 400)

Naopak pro portréty v kombinaci s reportáží či dokumentem není “Zdůrazněný střed” vždy vhodný. Jde především o to, kolik pozadí „vpustíme do záběru“ (je-li ho málo, celkový vliv na měření expozice bude zanedbatelný, je-li však kontrastního pozadí hodně, celek nám silně ovlivní).

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

III. Měření: Částečné a bodové

Bodové (spot) nebo částečné měření (partial) používá k vyhodnocení velmi malou oblast okolo středu (u bodového měření je to cca 1–3 %, u částečného měření cca 4–10 %). Vše ostatní fotoaparát ignoruje. Ostřící bod je opět mimo hru, nicméně některé fotoaparáty mohou disponovat možností svázání bodového měření s aktivním AF bodem. Už z toho důvodu, že se zohledňuje skutečně malá oblast z celkového snímku, je toto měření v běžné praxi málokdy použitelné. Na druhou stranu nám umožní změřit dost přesně konkrétní bod ve snímané scéně.

Důležité !!
Bodové nebo částečné měření lze úspěšně aplikovat na scény extrémně kontrastní, s velkým dynamickým rozsahem, kdy přesně víme, kterou oblast chceme mít správně exponovanou. Typickým příkladem je fotografování Měsíce. Bodové/částečně měření lze využít stejně tak pro naměření nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu ve scéně. Nicméně jde o pokročilou fotografickou techniku, kterou můžeme s úspěchem používat jen tehdy, víme-li přesně, co děláme.

Typické ukázky, kde nemá celoplošné měření ani zdůrazněný šanci! Oba snímky mají  „silné pozadí“, které spolehlivě „zmate“ automatická měření. Zde jedině měření bodové (částečné) nebo plně manuální režim (exponujeme na malou oblast ve scéně – modelka, Měsíc)

(nahoře: M, ohn 50mm, 1/200s, F2.8, ISO 100 / dole: M, ohn 300mm, 1/125, F7.1, ISO 200)

Fotografujeme s DSLR (7) – Měření expozice
5 (100%) 1 vote

O Haymar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. web: martinhajek.net
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.