Fotografujeme s DLSR (11) - Kreativní expoziční režimy

Expoziční režimy – neboli jak nejlépe nastavit fotoaparát v různých situacích a tím využít potenciál právě toho vašeho fotoaparátu naplno? Expozičními režimy přímo ovlivňujeme jak se fotoaparát chová, proto je maximálně výhodné, se v dané problematice dobře orientovat. V předchozí kapitole jsme se zabývali režimy víceméně plně-automatickými, nyní dáme prostor režimům kreativním.

Kreativní režimy

Představují skvělý kompromis, kdy máme fotografii plně pod kontrolou. Všechny současné DSLR jsou vybaveny P S A M režimy (popř. P Tv Av M) a budete-li fotit kdekoli v plenéru, vězte, že:

P, S (Tv), A (Av) a M je vše, co fotograf potřebuje!

Například k makrofotografii lze využít odpovídající scénický režim!

Ale použijete-li některý z kreativních režimů (viz. “priorita clony”),

máte mnohem větší kontrolu nad výsledkem

(Program: Av, ohn 90mm, 1/100, F5.6, ISO 200)

Programová automatika (P)

Režim P neboli Programová automatika je podobný automatice AUTO ale jen na první pohled!

V P režimu sice fotoaparát sám určí expoziční čas i clonu, ale vše ostatní již je v rukou uživatele. Fotograf v P režimu nastaví ISO a dále všechny klíčové parametry jako: vyvážení bílé, měření expozice, AF zónu, AF režim, blesk, expoziční kompenzaci, popř. dodatečné zpracování obrazu (obrazové filtry).

Režim P je tedy vhodný pro všechny situace, kdy není čas řešit expoziční parametry (clonu/čas) – typicky reportážní fotografie. Když už tedy chceme/potřebujeme automatiku, je mnohem praktičtější „P“ než „AUTO“. Máme mnohem větší kontrolu nad výsledkem.

Ne vždy je čas na experimenty s clonou a časem. Platí zejména v reportáži a sportovní fotografii.

Ale občas i v ryze statických žánrech (viz krajinářská fotografie) rozhoduje ten správný okamžik.

Někdy technický perfekcionismus vykompenzuje ta pravá chvíle – skvělá momentka.

Některé DSLR jsou vybaveny tzv. funkcí Program shift. Jedná se o možnost libovolného posouvání kombinace času a clony v režimu P při zachování stejné expozice. Nastaví-li tedy automatika fotoaparátu (v režimu P) hodnoty čas + clona např.: 1/1 000 s + F8, můžete celou dvojici posunout „vpřed“ i „vzad“ (1/4 000 s + F4, nebo 1/250 s + F16). Záleží na tom, jestli má přednost hloubka ostrosti, nebo naopak zdůraznění (zmrazení) pohybu.

Když máme světla dostatek, můžeme si klidně dovolit krátké časy či vyšší clony.

To, jestli máme na podobné experimenty čas či nikoli, je věcí druhou.

Někdy je klíčový onen rozhodující okamžik, jindy NE.

Obecně můžeme říci, že zatímco u statických scén nás většinou čas netlačí,

u těch dynamických a specifických reportážních snímků (typicky svatba) je tomu přesně naopak!

Priorita času (S/Tv)

V režimu Tv (Time value – Canon) nebo S (Shutter – Nikon, Sony) nastavuje uživatel hodnotu expozičního času. Automatika fotoaparátu poté dopočítá – dle zvolené doby závěrky a aktuálně nastaveného ISO – příslušné clonové číslo.

Režim priority času je výhodný ve všech situacích, kdy nás zajímá pohyb a hloubka ostrosti je naopak nepříliš podstatná. Typické použití je tedy v případě dynamických fotografií (sport, akce), kdy je nutné buďto zmrazit pohyb (krátkými časy – v řádech setin až tisícin sekundy) nebo naopak záměrně delšími časy pohyb zdůraznit.

V režimu priority času (Tv/S) můžeme pohyb zcela “zmrazit” (chceme-li) – viz horní snímek…

Stejně tak ale můžeme pohyb i zdůraznit (a tím pořídit dynamickou fotografii).

Neboli další případ, kdy automatika nikdy nedokáže „odhadnout“ náš záměr (dolní fotografie)

Priorita clony (A/Av)

V režimu Av (Aperture value – Canon) nebo A (Aperture – Nikon, Sony) nastavujeme naopak hodnotu clonového čísla. Automatika fotoaparátu poté dopočítá – dle zvolené clony a aktuálně nastavené ISO hodnoty – adekvátní dobu závěrky (expozičního času). Priorita clony se hodí vždy, když potřebujeme řídit hloubku ostrosti a čas je irelevantní (samozřejmě, musíme mít vyřešenou pohybovou neostrost).

Použití A/Av režimu – typicky u portrétu nebo krajinářské fotografie. Zatímco v prvním případě je většinou žádoucí malá hloubka ostrosti (volíme co nejnižší clonová čísla „F“), v druhém případě potřebujeme častěji co nejvyšší proostření „do prostoru“ (vysoká clonová čísla „F“). Obojí závisí na použitém objektivu.

V případě kompenzace expozice v režimu „Av/A“ automatika fotoaparátu kompenzuje expozičním časem. Kompenzace do „+“ nám čas prodlužuje (oproti automaticky změřené hodnotě), záporná kompenzace „-“ čas zkracuje.

V portrétní fotografii je většinou žádoucí malá hloubka ostrosti (viz levý snímek).

Schválně si všimněte, jak malá oblast na fotografii je ostrá

(pouze oči!… Vlasy, nos i ucho již jsou rozostřeny = malá hlouba ostrosti, viz kapitola dále).

U větších skupin a jiných disciplín naopak potřebujeme vyšší clonová čísla a tím vyšší hloubku ostrosti (viz spodní snímek).

Chceme přece mít ostré jak novomanžele, tak i tetičku Aničku a strýčka Pepíka v poslední řadě.

Režim „Priority clony“ (Av/A) je jasná volba!

Manuální režim (M)

Režim M = plně manuální režim, kde vše nastavuje fotograf. Výhoda je, že tak máme vše plně pod kontrolou ovšem také jsme za vše 100% zodpovědni sami (pak už se nemůžeme vymlouvat na chybu techniky). Samozřejmostí je, že musíte znát odpovídající hodnoty času a clony. Řešením je buďto externí expozimetr, nebo pečlivě „naslouchat“ vašemu fotoaparátu!

Expozimetr ve fotoaparátu je totiž neustále v pohotovosti a dle aktuálně nastaveného režimu měření (metering) vám průběžně sděluje „svůj názor“ a to i v plně manuálním režimu, kde vám většinou signalizuje ukazatel kompenzace expozice, jestli jste příliš „v plusu“ (snímek bude dle názoru automatiky přeexponován), nebo naopak moc „v mínusu“ (snímek bude dle názoru automatiky podexponován).

Nicméně automatika se samozřejmě může mýlit – chyby při měření expozice (viz předchozí díly).

Nejběžnější použití plně manuálního režimu má smysl ve třech situacích:

a) když máme světelné podmínky plně pod kontrolou
b) pokud fotografujeme světelně komplikované scény
c) máme-li zcela specifický záměr

Typické případy, kdy se vyplatí sáhnout po plném manuálu M (výše i níže uvedené situace se mohou samozřejmě též různě kombinovat a prolínat):

při práci ve fotografickém ateliéru nebo s fotografickým bleskem
při fotografování světelně náročných scén
Chceme-li dosáhnout zajímavého efektu… atmosféry… dynamiky apod.

Noční fotografie – Pražský hrad (foto vpravo): Režim „M“, 10s, F8, ISO 100

Makrofotografie – extrémně blízké snímání: Režim „M“, 1/100s, F5.6, ISO 100, blesk

Manuální režim (M) = ve všech třech případech (vosy i dva předchozí snímky) = nejlepší volba!

Automatika by zde opět tvrdě narazila na své limity.

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

Martin Hájek (autor, foto a text)

Co je ještě podstatné

Při nastavování času v režimu S (Tv) jsme omezeni pouze nejkratším a nejdelším možným časem. Současné přístroje zvládají 1/4000 s (některé i 1/8000 s), stejně tak lze exponovat časy v řádu desetin až jednotek sekundy (běžně až 30 s, v režimu „M“ dokonce teoreticky „nekonečnou“ dobou závěrky – režim Bulb). Naproti tomu rozsah clonových čísel je značně omezen světelností objektivu. U běžných objektivů průměrně F4 až F22, což je rozsah „jen“ pěti clonových čísel.

Nastavíme-li extrémně krátký čas (1/1 000 s a méně) při současném slabém nasvícení scény, bylo by nutné otevřít clonu daleko za hranice jejích fyzických možností.

Stejně tak naopak – při požadavku hodně dlouhého času (v řádech sekund) při současně bohatém nasvícením scény – by automat DSLR potřeboval zavřít clonu ještě víc, než je maximální clonové číslo (běžně F22, nebo F32).