Kompozice obrazu je (ne)psaný seznam pravidel a doporučení, které bychom měli ctít k dosažení obrazově zajímavějších fotografií. Snímky, respektující kompoziční pravidla, působí na nezaujatého diváka jako celek harmonicky, vyváženě. Kompozici je třeba se naučit, cítit ji, trénovat.
Kompozice obrazu, to je citlivé vnímání scény, eliminování všech rušivých elementů, zvýraznění konkrétních částí a harmonie prvků, tvarů, linií, barev a jasů i stínů
(foto: Martin Hájek)
Kompozice je poskládání všech prvků v obraze tak, aby se výsledný obraz jevil nezaujatému divákovi jako atraktivní! A je přitom úplně jedno, jste-li fotograf, malíř, filmař či grafik – kompoziční základy platí pro všechny stejně. Kompozice nás ovlivňuje v každodenním životě, na každém kroku, manipuluje s námi a je využívána víceméně ve všech odvětvích (vč. obchodu a marketingu).
Zdůraznění perspektivy (a tím i prostoru) spolu s velkou hloubkou ostrosti: Perspektiva a hloubka ostrosti jsou (vedle světla samozřejmě) velmi účinnými zbraněmi při práci s obrazem
(foto: Martin Hájek)
Kompozice má tradici ale i limity
Je všude kolem a je stará jako lidstvo samo. Znali ji a cíleně používali již ve starém Řecku a uměním se prolíná již stovky let. Jeden příklad za všechny – všestranný umělec a vynálezce – Leonardo DaVinci, jenž k „vývoji kompozice“ výrazně přispěl. Ostatně studování skladby obrazu skrze díla klasických mistrů je vůbec tou nejlepší školou a načerpáte zde obrovské množství inspirace.
Malá hloubka ostrosti, potlačení perspektivy (a tím i prostoru): Perspektiva a hloubka ostrosti jsou (vedle světla samozřejmě) velmi účinnými zbraněmi při práci s obrazem
(foto: Martin Hájek)
Zásadní problém fotografie spočívá v jejím omezeném vyjádření. Jsme zvyklí vnímat svět ve 3D, fotografie je však pouze 2D, onen třetí prostor v ní zkrátka chybí (sice již nějakou dobu existuje 3D fotografie ale ta je zatím pořád ještě „v plenkách“ a těžko odhadnout jakým směrem se bude dál vyvíjet). Proto musíme iluzi prostoru ve fotografii uměle vytvořit. K tomu nám slouží jak klasické fotografické techniky, tak citlivá práce s kompoziční stránkou obrazu.
Notoricky známý obraz a perfektní příklad naprosto precizní obrazové kompozice
(Mona Lisa: Leonardo DaVinci).
Prostor, prvky a pravidla
Správné uchopení kompozice spočívá v účinné manipulaci s divákem. Dodržováním kompozičních pravidel cíleně vedeme oko diváka přesně tam kam chceme. Pomocí správné kompozice můžeme ovlivňovat vnímání, náladu i pocity. Stejně tak zdůrazníme nebo naopak potlačíme části obrazu! A k tomu nám slouží v první řadě hloubka ostrosti a perspektiva, pomocí nichž zdůrazníme či potlačíme to žádoucí/nechtěné ve scéně. Stejně tak můžeme potlačením a zdůrazněním určitých oblastí ve fotografii ovlivnit atmosféru. Dále zde máme práci s kompozičními prvky a kompozičními pravidly, což představují: linie, tvary, objekty, zlatý řez, směr pohybu, pravidlo „tří“, pravidlo třetin atd.
Jedinečné světlo, perfektní práce s obrazem, silné zdůraznění perspektivy, využití rytmu – ukázka dokonalé kompozice a to i přesto že zde zcela chybí silný výrazový prvek – barvy!
(foto: Mistr Ansel Adams)
Resumé
Fotografie nevzniká ve fotoaparátu, ale v hlavě! Nejdůležitější je vždy myšlenka, až poté přichází na řadu samotné provedení – technické, obsahové, kompoziční. Jak definovat správnou kompozici? Je to soulad, harmonie, vyvážení, rytmus, Je to snímek, který se lidem prostě líbí! Znalost kompozice pomáhá tohoto cíle dosáhnout ale není to vše – naopak, perfektně technicky i kompozičně zvládnutý snímek, ještě nemusí být zárukou úspěchu. Kompozice není zákon! Berte ji pouze jako doporučení, která vám mohou pomoci k atraktivnějším fotografiím. Příště se budeme věnovat konkrétním dílčím kompozičním prvkům.
Ukázka členění scény do 3 plánů (často využívaná technika v krajinářské fotografii), zároveň krásné řešení scény dle pravidla zlatého řezu a využití správné doby ála “zlatá hodinka”
(foto: Mistr Leonid Padrul)
Komentujte