Spolu s nastavením a výběrem té správné techniky je to nejčastější (a jednoznačně “nejpropíranější”) téma, které permanentně řeší nejeden fotograf (bez ohledu na stupeň pokročilosti). Kvalitní nebo nekvalitní fotografie představuje rozhodně zajímavý fenomén a není zrovna snadné ji objektivně rozklíčovat. Na dané téma jsem mnohokrát diskutoval s množstvím známých, kamarádů ale též kolegů – fotografů a názory se zde diametrálně rozlišují. Je to oříšek! Jak jej rozlousknout? Pokusím se o to v následujícím článku.
Nalezené zátišíčko v krajině (podtrženo filtry a úpravami v PC) – nahoře; VS Trochu abstraktnější pojetí krajinky s důrazem na světla, stíny a barvy (dole)
Kdo je kompetentní k “soudům”
Před časem jsem dělal rozhovor s Tomášem Matějčkem (ředitel Megapixelu, pozn. aut.) a ten mj. prohlásil krásnou větu: “Lidé většinou nepoznají kvalitní fotografii…” . Dlouho jsem o tom přemýšlel a je to silné téma k zamyšlení. Otázka tedy stojí:
- Které lidi vlastně máme na mysli
- A co je to tedy kvalitní fotografie
Fotografie je řemeslo a platí zde to samé jako kdekoli jinde: Jen bohaté zkušenosti a letitá praxe dělá Mistra! Neexistují zde zkratky a bez roků dřiny, zkoušení a omylů a tisíců a tisíců fotek to prostě nejde! Předně tedy musíme (ač to zní jakkoli tvrdě) rozlišovat tři základní kategorie: fotografy-laiky, hobby-fotografy a fotografy-mazáky.
- První skupina je nejpočetnější a zahrnuje všechny, pro které je fotografie ryze koníčkem popř sdělením a komunikačním prostředkem. Více to neřeší a kvalitní fotografii NEpoznají!
- Druhá skupina je také velká a soustředí se v ní nejvíce foto nadšenců ale také bohužel i největší podíl mudrlantů / kverulantů a “radílků” (mnoho z nich najdete v internetových fórech). Tato skupina je svým způsobem dosti kontroverzní neboť kvalitě také (zatím) NErozumí ale myslí si že ANO (o to jsou nebezpečnější!).
- Třetí skupinu představují zkušení a ostřílení fotografové (jak profesionálové tak amatéři), kteří se tomuto úžasnému koníčku věnují již řadu let, mají hodně odfoceno, viděli už mraky snímků (dobrých i špatných) a jsou kompetentní rozpoznat a hodnotit dobrou fotografii!
Běžná komerční fotografie – rodinka (nahoře) VS trochu netypičtější přístup k portrétně-rodinnému tématu (dole)
Technický vs Umělecký dojem
Při posuzování kvality či NEkvality existuje jeden zaručený a ověřený recept – Rozdělit na dvě odlišné (a často zcela neslučitelné) kategorie:
- Hodnocení technické
- Hodnocení umělecké (estetické, emcionální)
Ne náhodou jsme takové rozdělení používali též v rámci komplexného rekvalifikačního kurzu!
Běžná komerční fotografie – portrét (nahoře) VS Opět o něco netypičtější přístup k portrétnímu tématu (dole)
Technická kvalita
Zde je to většinou jasné a v daném ohledu se při hodnocení (+/-) shodne 9 z 10 lidí – fotografů. Co lze zahrnout do kvality fotografie ryze technického rázu?
- Expozice: jak je fotografie jasově vyvážená? Nejsou tam přepaly/podpaly? Není tam příliš světlých míst nebo jasy tam kde ruší? Není tam moc stínů, navíc třeba “postižených” nepěkným digitálním šumem?
- Ostření a hloubka ostrosti: je zaostřeno skutečně tam, kde má být? Jak je využita hloubka ostrosti (silný to výrazový prostředek fotografa)? Kritické to bývá zejména u portrétů či detailů s využitím minimální hloubky ostrosti, kde snadno “ujedete” s rovinou zaostření (ostrý je pak třeba nos nebo uši, místo očí)!
- Perspektiva, práce s prostorem: Jak pracujete s prostorem a perspektivou? Umíte ji v případě potřeby zvýraznit nebo naopak potlačit? Někdy je žádoucí prostor ve scéně podtrhnout jindy zase naopak. Poznáte rozdíl a víte jak na to?
- Světlo – alfa omega fotografie, bez něj by nebylo nic (ani fotka ani život). Jenže: jsou různé typy světla: sluneční, umělé, odražené, přímé, tvrdé-bodové, měkké rozptýlené; různý směr světla: čelní, boční a zadní; a také různá intenzita a barva světla. Lze je různě kombinovat a prolínat. Světlem můžeme modelovat, zvýraznit či potlačit části obrazu, světlem lze zdůraznit i potlačit prostor, světlo dokáže podtrhnout atmosféru, světlo dokáže divy. Světlo je vším! Umíte s nímpracovat, využít jej plně ve svůj prospěch?
- Kompozice, skladba obrazu: neboli jak vše poskládat tak, aby výsledný obraz působil harmonicky, vyváženě… prostě hezky! Kompozice je svým způsobem samostatnou kategorií, samostatným “uměleckým směrem” a vyžaduje roky a roky zkoušení, hledání a praxe! Nelze se ji naučit “přes víkend”! Musíte ji studovat, pochopit, proniknout do ní… zkrátka – vycvičit si ono pověstné fotografické oko!
- Zpracování obrazu (post-processing): správný fotograf se nebojí PC, naopak – jsou velcí kamarádi! Vhodná editace fotografie ještě podtrhne, zvýrazní umělecký záměr, atmosféru, sdělení… Platí zde však zlaté pravidlo: Všeho s mírou, méně je více! Běžný neduh začátečníků je v tom, že to s úpravami mnohdy přehání a dělají tím svým (jinak třeba i dobrým snímkům) medvědí službu.
Běžná komerční produktová/reklamní fotografie (horní a prostřední foto)
VS
Zachycení atmosféry v produktovém tématu se zaměřením na detail-makro (dolní snímek)
Umělecká kvalita
Zde je to o poznání složitější než v předchozím případě a tento typ hodnocení je tvrdě subjektivní (je běžné, že názory hodnotících se tu diametrálně rozchází). Zatímco technická stránka je dána, lze ji pojmeovat, popsat, teoreticky též změřit, umělecká stránka je nehmatatelná, převážně emotivní a jako taková tedy neměřitelná! Obecně můžeme onen emoční, estetický a vizuální (umělecký) vjem definovat jako součet:
- technické kvality: neboli souhrn všech výše uvedených faktorů (expozice, ostření a HO, prostor, světlo, kompozice a zpracování)
- myšlenky – fotografie jako taková vzniká v hlavě, fotoaparát (objektiv a příslušenství) jsou jen prostředky k dosažení naší vize, našeho cíle
- emocí/atmosféry – souvisí úzce se všemi předchozími body. Atmosféra ve fotografii není ničím jiným než vhodně zvolenou kombinací technického provednení a naší prvotní myšlenky!
Spíše pocitové, abstraktní záležitosti (silně subjektivní vnímání). Buďto si tam najdete to své… nebo také ne
Co říci závěrem
Kvalita je často neurčitý pojem! Proč? Nezávisí jen na tom co se lidem prostě více líbí ale je ovlivněna množstvím dalších faktorů jako například: doba a místo, politická situace, společenské a korporátní “loby”, ekonomická situace, současné trendy, mediální masáž atd. Faktem je, že kvalita – v tom pravém slova smyslu – potřebuje svůj čas (musí “nejprve uzrát”), zároveň však má trvalou hodnotu.
V současném světě platí už dlouho striktní rozdělení na komerční a uměleckou fotografii. Jedná se o dva zcela odlišné světy, které jdou proti sobě a jsou – až na světlé výjimky – neslučitelné. Proto se většinou musíte rozhodnout, zda-li se budete soustředit na komerční fotgrafii – coby zdroj příjmů; nebo na tu uměleckou, která vás sice vnitřně naplní ale neuživí. Proto také mnoho fotografů volí kompromis: profesně se věnují komerčnímu focení a ve svých volných chvílích fotografii více abstraktní, pocitové, emotivní obrazy. Zkombinovat funkčně obojí se povede možná tak jednomu z miliónu a ten/ta se poté (zaslouženě) stává fenoménem, osobností, originálním, uznávaným a slavným fotografem(-kou)!
A jak jste na tom Vy?
[…] jsme řešili téma “Kvalita fotografií”. Jelikož mne podobné plemiky baví a navíc jsem přesvědčen, že mají větší smysl než […]