Co je HDR fotografie a jak ji vytvořit

HDR neboli High Dynamic Range jsou “obrazy s vysokým dynamickým rozsahem”. Zkrátka takové, kde je zachycen velký rozsah jasů a stínů. Současně to je v té moderní, digitální fotografii tak trochu oříšek, neboť senzory současných fotoaparátů nemají dynamický rozsah nijak velký (v porovnání například s klasickým kinofilmem). Často si tak musíme pomáhat speciálními postupy – často až v postprocesu.

HDR efekt může mj. umocnit atmosféru, zdůraznit dramatičnost (např. v krajině)

Proč vůbec HDR fotografie

Již jsem to naznačil v předchozím odstavci – HDR neboli High dynamic range je v podstatě umělé “navýšení” jasů a stínů v obraze, aby se výsledná fotografie (nebo i video) jevila více kontrastní, barevná a tonálně bohatá. Jsou v principu 3 cesty, jak k HDR fotografií dojít:

1. Přímo ve fotoaparátu – funkce HDR: jsou jí vybaveny vybrané fotoaparáty a stačí ji v menu pouze zapnout – o ostatní se již postará fotoaparát. Výhoda: nemusíte se o nic starat, výsledek je rychlý a většinou dostačující. Nevýhoda: nemáte celý proces pod kontrolou.
2. Post-procesem v PC: Jde o to, pořídit sérii (nejčastěji 3 ale může jich být i víc) snímků s rozdílnou expozicí a ty poté následně složit v PC do jediného – tzv “HDR snímku”. Výhoda: celý proces máte plně pod kontrolou. Nevýhoda: je to pracnější a potřebujete k tomu PC s příslušným softwarem.
3. Fotografický/přechodový filtr: jde o speciální příslušenství – filtr, který je z jedné poloviny (nebo třetiny, dle typu) ztmaven. Zbytek skla je čirý, zcela transparentní. Umožňuje nám ztmavit oblohu (tedy jasy) ale “spodek” fotografie (stíny, zem) zůstanou tak, jak jsou. Ve finále tedy dostaneme reálnou HDR fotografii již v základu. Rozhodně nejlepší ale současně i nejdražší možnost.

Využití fyzického filtru, nasazeného na objektiv fotoaparátu

Proč to dělat jednoduše…

Je vůbec nutné to takto komplikovat? Digitální fotoaparáty jsou skvělým vynálezem, nicméně jejich senzory trpí několika zásadními neduhy. Především digitálním šumem a dále právě omezeným dynamickým rozsahem. Proto je třeba si nějak pomoci. A HDR je logickou volbou právě na problémy s malým dynamickým rozsahem. Mezi typické příklady využití patří krajinářská fotografie nebo veškeré snímky, kde je již z principu obrovský kontrast. Občas však také použiji techniku HDR naopak při mdlých snímcích, kdy je pod mrakem a světlo za moc nestojí.

HDR skvěle využijeme v protisvětle (kontrast scény jde daleko za hranice možností digitálních fotoaparátů).

Dynamický rozsah

U současných digitálních zrcadlovek se pohybuje někde okolo 10-14 EV, zatímco silně kontrastní krajinářské snímky – typicky letní scéna, navíc fotografovaná v protisvětle – má dynamický rozsah běžně 15-18 EV.

Stejně tak nám HDR technika může pomoci u jinak mdlých scén (zatažené nebe). 

Typické příklady využití HDR:

• letní polední krajinka
• krajina při východu/západu slunce
• fotíme-li ze “stínu do světla” (například v průjezdu domu)
• interiéry během den (lze si pomoci buď bleskem nebo HDR)
• špatné počasí, zatažená, šedá obloha
• foto v silném protisvětle

Potřebujeme-li fotografovat “ze tmy do světla”, HDR je k tomu velice efektní (dle situace, samozřejmě)

Zpracování HDR fotografií

Základem je fotit do RAW formátu. Díky němu zachytíte maximum dat, nejste omezeni 8-bitovou hloubkou zpracování – typickou pro JPEG formát. Série fotografií může být po třech s expozičním rozdílem +/-1EV (tedy: 0EV / +1EV / -1EV). Nebo po 5 snímcích po 0,5EV krocích (tedy: 0EV / +½EV / +1EV / -½EV / -1EV) ale není to pravidlo. Problém samozřejmě představuje  dynamika ve fotografované scéně – lidé, auta… cokoli v pohybu.

Máme-li hotovo, zbývá jen vše poskládat v příslušném software. Skládat HDR fotografie umí jak Photoshop tak Zoner Photo Studio, nicméně existují i k tomu přímo určené SW (Photomatix, HDR tilt ap.). Pro práci s fotografiemi je výhodný TIFF – nekomprimovaný a s podporou až 14-bitového zpracování. Samotné skládání není nic složitého, pracujeme s jasy, stíny a mírou jejich prolnutí (HDR efektem).

HDR funkci občas využiji také pro komerční účely – například focení interiérů pro realitní kanceláře 

Kdy naopak HDR ne?

Přečetl jsem o daném tématu spoustu článků, shlédl jsem množství videí. Víceméně všude se autoři snažili “vštípit” myšlenku a zaručený postup “tehdy ANO ale támhle NIKDY”. V principu je samozřejmě zbytečné, používat HDR všude, kde je vysoký kontrast (barevný, jasový) ale současně ne až tak vysoký, že by jej váš fotoaparát nezvládl. Z mnohaleté praxe mohu všechny ubezpečit, že v podstatě na jakoukoli situaci lze uplatnit HDR techniku – pokud je ku prospěchu věci a má v daný moment smysl. Jediné, čeho je dobré se raději vyvarovat, je nadužívání funkce HDR. Ale to platí pro jakoukoli jinou funkci.

Využijeme-li HDR k vylepšení fotografie a její atmosféry, je to v pořádku! Ale pokud budeme fotit jen kvůli HDR funkci, pak je něco špatně.