Top10 Co musíme udělat, než začneme fotit?

Všechny začátky jsou těžké, u fotografování tomu není jinak. Vše začíná tím úplně prvotním rozhodnutím, jenž musíte udělat, než se vydáte (nebo také NEvydáte) na dlouhou ale krásnou cestu fotografickou, na jejímž konci je minimálně radost (vaše a vašich blízkých) nebo dokonce uznání, sláva a peníze. Bohužel ty první kroky (a že jich je vážně dost) nejsou snadné a než začnete fotit, musíte “odbourat” několik mýtů, bloků a klasických začátečnických ná(zloz)vyků. Takže co nás to zbytečně brzdí?

1) Chci fotit nebo jen “cvakat”?

První, základní rozhodnutí je, jaké mám vlastně foto ambice – chci se tomu opravdu naplno věnovat nebo chci jen mačkat spoušť a fotky posílat tak maximálně na fb? Máte-li v tomto jasno už teď a víte, že “B) je správně”, netřeba číst dále… Pokud ale minimálně váháte, či zatím netušíte, pak máte velkou naději, že se někdy v budoucnu rozhodnete pro “Áčko” (spousta lidí to tak má – statisticky je to téměř 50:50).

2) “Fotbalové dilema”: Sparta vs Slávie

V našem podání přesněji: “CANON Vs NIKON”? Upřímně?! Je to úplně jedno! Je máloco zbytečnější než řešit značku! Neztrácejte čas žabomyšími válkami “C nebo N”. Faktem je, že uvedená dvojice je jistotou (nějvětší nabídka objektivů a příslušenství, skvělá dostupnost, servis atd.). Sony má sice také špičkové produkty ale je spíše pro užší oblast zájemců – to samé třeba i takový Pentax! Značky jako Olympus, Samsung či Panasonic se zaměřují na specifickou oblast trhu (kompakty / ultrazoomy / nezrcadlovky atd.).

Dilema “Canon vs Nikon” je stejně stupidní jako “Blondýna nebo Brunetka (BMW nebo Audi… atd.)”?

3) Jak na výběr techniky

V podstatě úzká spojitost s předchozím bodem! Technika se obecně přeceňuje a na konečném výsledku má minoritní podíl (někdy dokonce zcela zanedbatelný – záleží samozřejmě na konkrétním typu fotografování). Na druhou stranu v okamžiku, kdy stojíte na pomyslném startu, je technika stejně víceméně nepodstatná, protože ještě netušíte, co budete jednou potřebovat (to přijde až časem).

4) Ovládání a nastavení fotoaparátu

Jste čerstvým (hrdým) majitelem svého prvního fotoaparátu (pokročilého kompaktu, zrcadlovky, mirrorless systému) ale ovládání je oříšek! Ti techničtěji zdatnější to zvládnou svépomocí (a s přispěním kvalitních knih o fotografování). Těm NEtechnických typům důrazně radím: svěřte se do rukou někoho, problematiky znalého (kamarád – fotograf, fotografický kurz). Sami to nedáte! A pokud ano, budou to muka a se spoustou zlozvyků, které se odnaučovat, je horší než začínat úplně od píky – a správně!

5) Jak na výběr tématu

Ze začátku nemá smysl nějak přehnaně řešit, co vlastně budu fotit. Většina lidí to stejně ještě neví a zatím jen “hledá to své”. Základem je, být upřímný(-á) sám(-a) k sobě! Foťte, co vás baví, co vás zajímá, co je vám blízké. Jste-li sami aktivní sportovci, není nic lepšího, než začít focením sportu. Pokud sami muzicírujete, foťte koncerty. Ono to většinou pak už přijde samo…

6) Přemýšlejte a mažte, přemýšlejte a mažte

To je jedna – vlastně dvě, z těch úplně nejdůležitějších věcí! Někteří radí: Foťte! Foťte! Foťte! To je samozřejmě pravda! Ovšem neúplná, správně to je Triple-rules: “Foťte, přemýšlejte, mažte!” (holt dobré i špatné věci vždy chodí “ve trojici” :-)). Focení znamená praxi, přemýšlení znamená vývoj a mazání je odvaha. Foťte, abyste získali jistotu. Přemýšlejte, abyste se neustále zlepšovali a mažte, abyste to měli tzv. “na háku”. Ono překonat ten (zbytečný) blok “delete” (koš) je mnohem těžší než se zdá avšak je to další malé vítězství.

7) Nepřeceňujte svůj foťák ani jeho funkce

A zase se tak trochu vracíme na začátek – inu je to začarovaný kruh! Nezabývejte se technikou až příliš. Je to sice výborný sluha ale moc špatný pán! Nespoléhejte se na všechny ty úžasné funkce: sériové snímání, priorita tváře, hybridní prediktivní ostření, stabilizátory obrazu, zvýraznění jasu, HDR atd… atd… Jsou to všechno jen berličky, leč tu a tam výhodné! Spoléhejte se hlavně na sebe, svůj postřeh, předvídavost, instinkt a připravenost!

8) Vyhýbejte se “radílkům” a diskuzím

Máloco je tak zbytečné jako mrhání časem na internetových fórech. Jasně! Tu a tam naleznete zajímavou informaci ale mezi tím se musíte probrat tunou hnoje, blábolů a dalších mýtů a omylů (které často ani neodhalíte) – a to v 99% případech za to vážně nestojí. Jděte raději fotit a nezdržujte se s anonymními diskuzemi a radílkami v nich.

9) Neřešte ostatní fotografy

Nesrovnávejte se s ostatními fotografy. Podívejte se, zhodnoťte (jen tak, sami pro sebe) ale zbytečně se tím nezabývejte. Každý (skoro) někoho kopíruje, takže se těžko od současných fotografů naučíte něco nového. Hledejte raději svou vlastní cestu. A když už se chcete učit, učte se od skutečných mistrů. Jen namátkou pár jmen: Robert Capa, Richard Avedon, Ansel Adams, Adrian Padrul, Franco Fontana, Diane Arbus… z našich pak například výteční: Jiří Havel, Josef Sudek, Robert Vano či Jan Saudek.

10) Vytvořte si vlastní názor (a stůjte si za ním)

To je vlastně tím nejdůležitějším! Stůjte si za svou prací, věřte jí a tím i sami sobě! Zároveň si však zachovejte nadhled, pokoru a dávku zvídavosti. Nezůstávejte na místě, snažte se pořád posouvat vpřed, hledat nové výzvy! Buďte pokorní, k sobě i k ostatním. Vzdělávejte se – čtěte knihy o fotografii, vyrážejte na fotografické akce, studujte fotografie – jak současné, tak především ty staré-klasické ale nezapomínejte ani na rozbor fotografií vlastních. Je to ta největší škola, škola života… A garantuje výsledky!

Hodně štěstí, trpělivosti a Dobrého světla.