Digitální fotografie: zpracování a tisk (4. díl) – fotky na web

Sdílení fotografií online – na webu, v online galeriích, na sociálních sítích, je věcí dnes zcela běžnou a vlastně jde o nejběžnější sdílení obsahu (vč. obrazových dat) vůbec. Současně však představuje tento typ “photo-share” hodně specifickou oblast užití fotografií. Ale pozor! Také prostor, kde dochází k nejčastějšímu zneužívání vašich dat, obsahu, fotografií a videí. Už minimálně z tohoto důvodu, bychom měli být hodně obezřetní, co sdílet a co nikoli!

Dvakrát měř, jednou řež

Neboli “dvakrát přemýšlej a teprve poté sdílej!” V případě sdílení fotografií a videí kdekoli na internetu platí jedno základní pravidlo: “Co tam dáš, to tam je navždy”. Velkou nevýhodou je, že proces je to nevratný a jakmile cokoli umístíme na web, ztrácíme nad tím veškerou svou “moc”. Proto v první řadě vždy pečlivě zvažte, co na web dáváte a jestli to je opravdu to, co chcete. V principu bychom měli být zvlášť opatrní u fotografií a videí:

  1. Osobního charakteru: typicky například rodinné snímky
  2. Identifikačního typu: data z nichž lze blíže vyčíst cokoli bližšího (bydliště, práce, různá citlivá data ap.)
  3. Interní/pracovní: fotografie profesního rázu, z nichž může těžit například konkurence
  4. Choulostivé… zde snad netřeba nic dodávat 🙂
  5. Společensky nevhodné: urážlivé, trapné, vulgární… prostě vše, za co byste se normálně styděli a co by neměl vidět partner, rodiče, společníci, zaměstnavatel atd.

Hranice mezi legrací-recesí-provokací a průšvihem je velmi tenká a často hodně nezřetelná. Proto přemýšlejte před tím, než něco bezhlavě plácnete na web.

 

 

Když už sdílet, tak správně

Sdílení fotografií přes webové stránky, galerie a sociální sítě – dnes naprosto běžná věc, bez níž si už vlastně ani neumíme naše „online bytí“ představit, že? Přesto stále ještě většina z nás nechápe rozdíl mezi pojmy: fotografie určené k tisku a fotografie určené na web! Zatímco u tisku je naším cílem maximum obrazových informací a minimální obrazové ztráty (komprese / JPG, editace), u webu je tomu přesně naopak. Tím nemyslím, že máme na webu publikovat „hnusné snímky“ ale myslím tím, že velké rozměry fotografií, vysoké rozlišení i hustota rastru, je pro online sdílení fotografií kontraproduktívní a spíše na škodu. Měli bychom tedy umisťovat na web pouze malé fotografie (změnšené náhledy)! Proč? Hned z několika praktických důvodů…

 

Rozlišení fotografií

S vysokým rozlišením, velikostí a rastrem (dpi) roste též datový tok (objem) souborů / fotografie. Snímky ve vysokém rozlišení se tak dlouho nahrávají a načítají (což nechceme). Běžná velikost snímků pro web by se tedy měla pohybovat ideálně někde mezi 200 a 500 kB.

Fotografie ve vysokém rozlišení (například 3000 x 2000 bodů = 6 Mpix) může kdokoli snadno stáhnout a následně zneužít. Naopak malé náhledy nebudou nikomu příliš co platné (vyjma zase „jen“ k použití pro webové účely). Běžné velikosti snímků na internetu by tak měly být například: 900 x 600 bodů (800 x 600 b), 600 x 400 bodů (600 x 450 b) atd. dle poměru stran (3:2 = DSLR / 4:3 = kompakty, fotomobily).

Zobrazovací schopnosti PC monitorů, LCD panelů a displejů chytrých telefonů sice stále rostou a již dnes jsou na vysoké úrovni. Přesto jsou stále na hony vzdáleny zobrazovacím možnostem současných fototiskáren. Zatímco tiskárny běžně operují s hustotou tiskových bodů 300 dpi (a vyšší), běžné LCD panely používají rastr 72 dpi. Proto nemá cenu hodnotu dpi (u snímků určených pro web) nějak hrotit!

Komprese a formát

Co se týče formátů, zde jednoznačně vítězí JPG, který nabízí nejlepší poměr mezi kvalitou a velikostí (datovým objemem). TIFF je sice skvělý pro velkoformátový tisk ale pro online sdílení zcela nevhodný (fotografie v TIFF fomrátu jsou obrovské). RAW formát je v případě online publikování též nevhodný, protože jde vlastně o digitální negativ, který webové prohlížeče neumí “přečíst” (navíc velikost RAWů je také x-krát větší než JPG). Formát PNG je tu a tam vhodný ale pouze v případě, kde kombinujeme obraz (foto) s textem.

V případě komprese neboli kvality JPG fotografie, stačí pravidlo: “Všeho s mírou”. Pro online sdílení nemusíme mít vždy jen 100% JPG kvalitu ale také bych nešel rozhodně pod 65%. Doporučuji pohybovat se někde mezi 65-90%. Pozor! V případě JPG – 100% neznamená “žádná komprese”, JPG formát je komprimován vždy!

 

Závěrem

Sdílení je fajn ale co je doma (na papíře), to se počítá… jak by řekl klasik. Proto není a nikdy nebude nad vytištěnou fotografii. A je vlastně už vcelku jedno v jakém formátu – jestli do alba, fotoknihy nebo jako fotoobraz na zeď. Proto tiskněme, tiskněme, tiskněme.

 

Digitální fotografie: zpracování a tisk (4. díl) – fotky na web
5 (100%) 1 vote

O Martin Hájek

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.