Téma expozice máme úspěšně za sebou, teď nám zbývá už jen aplikování všech expozičních pouček úspěšně v praxi. V následující dvojkapitole si přiblížíme expoziční režimy! Expozičními režimy přímo ovlivňujeme samotné nastavení a chování fotoaparátu v různých situacích. Začněme těmi ryze automatickým režimy – díky nim totiž mnohé pochopíme!
Připravte se, dobijte akumulátory, zkontrolujte paměťové karty…
Jdeme na to!
(Režim: M, ohn 40mm, 1/125, F11, ISO 100)
Expozice v praxi
Správná expozice = optimální kombinace času, clony, ISO pro konkrétní scénu. K tomu lze dojít několika způsoby, ovšem vždy je třeba zvážit, kolik toho necháme na automatice fotoaparátu a kolik toho chceme ovládat sami!
V principu máme tři možnosti:
1) Necháme vše na fotoaparátu a sami nebudeme do nastavení vůbec zasahovat.
2) Vše budeme řídit sami.
3) Kompromis: něco nastavíme sami a něco přenecháme fotoaparátu.
Všechny moderní DSLR (CSC a pokročilé fotoaparáty) disponují tzv. kruhovým voličem expozičních parametrů, zahrnujícím množství expozičních režimů. Jejich výběrem vlastně „říkáme“ fotoaparátu, co má nastavovat automatika a co fotograf. Pojďme se nyní podívat na expoziční parametry pěkně zblízka.
Za dobrých světelných podmínek není problém pořídit slušný snímek (typ a vybavení fotoaparátu zde nehrají v podstatě žádnou roli). Foceno iPhonem na automatický režim. Na limity techniky i automatických režimů narazíte u komplikovanějších světelných scén a nebo když máte specifický fotografický záměr!
(Režim: Auto, 35mm, 1/150, F2.8, ISO 50)
Plně automatický režim
Je označen nejčastěji AUTO nebo zelenou ikonkou fotoaparátu, popř rámečkem. Naleznete jej v podstatě na všech DSLR a na drtivé většině ostatních typů fotoaparátů. Značí jediné: že fotoaparátu dáváte plnou důvěru nad veškerým nastavením a nechcete do tvorby fotografie nijak zasahovat!
Výhodou tohoto režimu (auto) je, že nemusíte nic řešit a nastavovat. Vše za vás obstará fotoaparát, což uvítají zejména začátečníci, kteří zatím nemají povědomí o expozici.
Nevýhodou (o dost podstatnější) je fakt, že zcela ztrácíte kontrolu nad výsledkem! Fotoaparát sice fotografii pořídí (nějak), ale… Automatika fotoaparátu nemá ponětí o vašem fotografickém záměru (a je jí to vlastně úplně jedno). Automatika se řídí jednoduchou logikou – například: „Není dost světla?! Zapnu blesk!“
Upozornění !!
Je spousta situací, kdy je blesk naprosto k ničemu (fotíme noční krajinu, fotíme přes sklo, fotíme v muzeu, fotíme na delší vzdálenosti atd.) a výsledná fotografie tak bude nepoužitelná právě vinou nevhodného použití blesku!
Ve světelně náročnějších scénách (zde fotografování v protisvětle – proti oknu) nemá automatika velkou šanci správně „odhadnout scénu“.
Nemá totiž ponětí o vašem fotografickém záměru a zde by ji „nenapadlo“ citlivě použít blesk (světla bylo z pohledu automatiky fotoaparátu dost)!
(Režim: P, ohn 85mm, 1/80, F5.6, ISO 400, vynucený blesk / kompenzace blesku -1EV)
Automatika ale nechybuje jen u špatného použití blesku.
Stejně tak selhává za horších světelných podmínek! Automatika například také nedokáže rozpoznat statickou vs. dynamickou fotku…
A hlavně – nemá ani tušení o vašem fotografickém záměru.
Co všechno automatika pokazí?
Tak třeba u dynamických scén nastavuje často příliš dlouhé časy (je-li málo světla) – snímané objekty budou rozmazané. V silném (proti)světle nastavuje automat vysoká clonová čísla, což není třeba u portrétu (kde je žádoucí malá hloubka ostrosti) zrovna vhodné. V plně automatickém režimu je použito většinou maticové měření, automatický výběr zóny ostření (AF bodu), automatické vyvážení bílé atd. Dále automatika často úplně ignoruje kompenzaci expozice a tím nerozlišuje výrazně světlé či tmavé scény.
Uživatel má jen velice malou (nebo žádnou) možnost zásahu do nastavení přístroje. Běžně můžete měnit jen rozlišení, JPG kompresi, aktivovat samospoušť, někdy sériové snímání. Obecně můžeme říci, že ve světelně „příznivých“ scénách (dostatek přirozeného světla) nemá automatika zásadní problém, ovšem naopak těžce selhává u světelně náročnějších scén.
Stejně tak i v tomto případě – automatika netuší, co a jak chceme fotit. Zde by použila automaticky blesk a snímek by tím byl zcela znehodnocen
(odlesky všude kolem – od drobných částeček ve vodě, silné tmavnutí „dálek“, barvy zcela posunuté, atmosféra “ta tam”)…
(Režim: P, ohn 14mm, 1/80, F3.5, ISO 200, bez blesku)
Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:
245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)
Martin Hájek (autor, foto a text)
SCN – scénické režimy
Pod zkratkou SCN se skrývají scénické režimy (někdy též označovány jako asistenční programy). Jedná se – podobně jako v plně automatickém módu – o předem striktně nastavené automatické předvolby. Ovšem s rozdílem, že zde alespoň „napovíte“ fotoaparátu, jaký typ scény hodláte fotografovat (scénické režimy jsou vlastně takovou automatikou s nápovědou).
Nastavení v automatických (ale i scénických) režimech se netýká jen expozice, ale též dalších parametrů, jako výběr AF bodu, AF režim, vyvážení bílé, blesk či postprocesing snímku (dodatečné úpravy typu doostření, saturace, kontrast, tónování barev apod.).
Jednotlivé scénické režimy jsou označeny ikonkou (ty jsou u většiny současných digitálních fotoaparátů stejné nebo velice podobně) a výběrem konkrétního scénického režimu zvolí fotoaparát optimální nastavení pro danou fotografickou disciplínu. Mezi nejběžnější scénické režimy patří:
Scénické režimy:
BEZ blesku – Režim jako stvořený pro fotografování v muzeích, divadlech, jeskyních, různých akváriích atd. Zkrátka všude, kde je blesk zakázán nebo je jeho použití nevhodné či nesmyslné (třeba kvůli zajímavé světelné atmosféře).
Portrét – Předpokládá se hlavní objekt blízko (2–3 m), tj. ostření je směřováno na kratší vzdálenost, fotoaparát nastavuje nižší clonová čísla (kvůli malé hloubce ostrosti), méně doostřuje (portréty „mají rády“ měkkou kresbu), důraz je kladen na jemnější barevné podání (zejména v R/červeném kanále – pleťovka). V případě potřeby možno použít blesk.
Krajina – Zde je naopak prioritou vyšší hloubka ostrosti, takže fotoaparát nastavuje vyšší clonová čísla (vyšší hloubku ostrosti), fotografie jsou výrazněji doostřovány, saturovány a více kontrastní (lidé mají zkrátka rádi „pohlednicově“ líbivé snímky). Blesk je zakázán, jeho použití je v krajinné fotografii většinou nesmyslné.
Makro – Ostření na minimální vzdálenosti (objekt se nachází velmi blízko), často měření expozice se zdůrazněným středem, blesk není zcela vyloučen (záleží na světle) a fotoaparát častěji volí vyšší clonová čísla (kvůli vyšší hloubce ostrosti).
Sport – Zde je jasný předpoklad dynamických scén, takže hlavní preferencí jsou krátké časy – i za cenu vyšších ISO hodnot. V menu přístroje lze většinou nastavit limit max. ISO (standardně se hranice pohybuje ISO 400-800). Většinou je preferován kontinuální režim ostření (Ai-Servo, AF-C, C) i snímání (dávkové fotografování).
Noční portrét – Podobné jako v případě portrétu, ovšem s tím rozdílem, že automatika počítá (a často jej také využije) s použitím blesku. Zároveň je zde snaha o „řízení“ světla záblesku (jak jeho intenzity, tak i následného vyvážení bílé barvy). Změnou oproti klasickému portrétu je, že často dochází k nastavení podstatně delších časů (1/10 s i více + blesk = tzv. „Slow-synchro“ režim), aby bylo i pozadí alespoň částečně rozumně exponováno (aby prostě bylo něco vidět „i tam vzadu“).
Noční krajinky vyžadují dlouhé expoziční časy, bez stativu se neobejdeme. Automatika i scénické režimy mají s tímto typem scén problém! Na druhou stranu auto režimy „Noční krajina“ mohou u některých fotoaparátů fungovat korektně.
(Režim: Av, ohn 70mm, 10s, F11, ISO 200, bez blesku, komp. Exp. -2 EV)
Ovšem nesmíme zapomínat, že i v případě SCN / scénických režimů se stále jedná „jen“ o automatiku, ač „sofistikovanější“ než režim AUTO. Většinou zde uživatel opět výsledek moc neovlivní. Některé fotoaparáty však umožňují v SCN režimech například měnit ISO hodnotu, pracovat s bleskem nebo používat kompenzaci expozice (záleží na typu), což je však tak trochu v rozporu s logikou automatických režimů.
Poznámka:
Na profesionálních přístrojích (Canon EOS 5D Mark III, Nikon D3x, Sony Alfa 900 ap.) byste scénické režimy hledali marně. U profesionálů se nepředpokládá, že by podobné režimy používali (ani k tomu nemají důvod), pracují v kreativních nebo v plně manuálním režimu.
Uživatelské presety
Některé DSLR ještě mohou disponovat specifickými režimy, které se liší dle značky i typu přístroje. Mezi takové patří například: A-DEP (Canon), což je vlastně režim priority hloubky ostrosti. Tato volba se snaží vypočítat hyperfokální vzdálenost tak, aby ostrost v celé ploše snímku byla co nejvyšší. Bere se přitom ohled na ohnisko, nejbližší vs nejvzdálenější body ve scéně, jsou aktivní všechny ostřící body.
Režimy označované jako C1, C2, C3 nebo User 1, User 2 jsou „uživatelské“, slouží k předdefinování a uložení různých funkcí a nastavení fotoaparátu pod konkrétní položku na kruhovém voliči přístroje. Jedná se vlastně o manuální obdobu scénických režimů, které si uživatel může (na rozdíl od fixně nastavených SCN položek) libovolně uzpůsobit k obrazu svému.
Zdůraznění pohybu – zachycení dynamiky
Další typická scéna, kde nemá automatika (vč. SCN režimů) šanci na úspěch. Automatika „nechápe“ smysl použití delších časů (nutných pro zdůraznění pohybu) je-li světla dostatek!
(Režim: Tv/S, ohn 17mm, 1/20s, F16, ISO 200)
Zde nemá automatika problém. U krajinek, exteriérů, interiérů, architektury ap. je většinou požadována velká hloubka ostrosti – chceme mít na snímku hezky vše ostré!
Režim “Krajina” to splní dobře, lze jej tedy klidně použít.
(Režim: Av, ohn 70mm, 1/250s, F8, ISO 200)
Martin Hájek (autor, foto a text)
