Druhou (a většinou tou lepší) metodou vyvážení barev jsou předvolené režimy WB. Rychlá a relativně přesná cesta, jak dosáhnout dobrého barevného vyvážení! Jde o to, sáhnout do menu fotoaparátu (položka “WB”) a vybrat odpovídající režim vyvážení bílé. Pro názornost jsou označeny ikonkami (slunce, žárovka, zářivka, blesk) a někdy navíc (dle typu fotoaparátu) ještě s dodatečnou informací o teplotě světla. Teplota chromatičnosti – neboli barva světla – se udává v jednotkách “K” (Kelviny).
Výhoda předvolených režimů je ve snadné dostupnosti a jednoduchém použití. Nevýhoda je, že jde o volby přibližné.
Problémem Slunce i umělých světelných zdrojů je v jejich proměnlivosti: Existuje mnoho druhů žárovek a zářivek, navíc v posledních letech se nám situace ještě více komplikuje různými úspornými žárovkami – což je něco mezi klasickou žárovkou a zářivkou. Stejně tak ani Slunce nesvítí pořád stejně. Jinou barvu má ráno, večer, jinou ve stínu a zcela odlišnou barvu má vysoko v horách. Barva slunečního světla tak může kolísat od cca 4500 K (letní východy / západy – výrazný žlutý nádech) až k hodnotě 10 000 K (vysoko v horách – silně modrý nádech).
Aktuálně zvolený mód vyvážení bílé na našem fotoaparátu, máme defakto neustále na očích…
Jeho změna je tak otázkou několika málo sekund!
Příklady teplot běžných světelných zdrojů
- Oheň, svíčka: 2000 – 2500 K
- Žárovka: 2800 – 3200 K
- Zářivka: 4000 – 5000 K
- Denní světlo: 5000 – 5500 K
- Blesk: 6000 K
- Zataženo: 6500 K
- Stín: 7000 K
- Hory: 8000 – 10000 K
Zdá se, že tady je něco špatně, že?! Zrovna tento úlet je do očí bijící a pozná ho i úplný laik (lidský zrak je zvlášť citlivý na „důvěrně známe barvy“, což je“: pleťovka, nebe ale také šedá). Podobný omyl ihned poznáme, vadí nám a vězte, že tohle budete velmi špatně “okecávat”!
MWB, PRE, K – manuální vyvážení
Třetí a jednoznačně nejvíce exaktní možností je manuální vyvážení bílé. Spočívá v ruční kalibraci (nastavení bílé barvy) přímo pro konkrétní scénu / světlo.
Potřebujeme k tomu dvě věci: fotoaparát, který touto funkcí disponuje (manuální kalibrace WB) a něco neutrálního!
Funkci MWB podporují všechny DSLR a pokročilé kompaktní fotoaparáty. Jako etalon neutrality se běžně používá normovaná 18% šedá tabulka. (odráží 18% dopadajícího světla).
Odtud pochází spousta nedorozumění a mýtů! Proč šedou na vyvážení bílé?! Jednoduše proto, že samotný fotoaparát je kalibrován na středně šedou a šedá je tedy jediný odstín, v kterém zcela korektně funguje expoziční měření.
Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:
245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)
Martin Hájek (autor, foto a text)
Postup manuálního vyvážení bílé
Nastavení se liší u jednotlivých značek fotoaparátů, princip je však vždy stejný, jde o to: Ukázat fotoaparátu něco neutrálního ve scéně (šedá tabulka)” a zadat příkaz: “Vyvážit se na to!”.
Buďto šedou tabulku přímo vyfotografujete (Canon) nebo “jen ukážete” a potvrdíte (Nikon, Sony), fotoaparát už si pak data uloží sám. Tabulka by měla vyplnit nejlépe celou plochu hledáčku a pozor na stíny, odlesky a před/pod expozici. Šedá tabulka by se měla na histogramu zobrazit jen jako “dlouhá nudle uprostřed”.
Manuální vyvážení bílé spočívá v tom, že “ukážete fotoaparátu něco neutrálního” (šedou tabulku). Musí být středně šedá – normovaná, neutrální – odráží 18% světla a jeho barvu nijak nemění.
Poté je třeba jít do menu – najít funkci „Uživatelské vyvážení bílé“ („Custom WB“ apod.) a “ukázat“ fotoaparátu, co je „neutrální“ (šedé), on se na to poté „vyváží”.
U některých fotoaparátů je třeba šedou tabulku fyzicky vyfotografovat a uložit (Canon), u jiných ji stačí jen „ukázat“ (Sony). Některé typy umožňují obě varianty (Nikon). Přesné nastavení a postup – viz manuál ke konkrétnímu přístroji (postup se u jednotlivých značek liší, princip je však stejný).
Míchání světelných zdrojů
Skutečnou výzvou jsou veletrhy, párty, koncerty, svatby. Jde o scény z hlediska světla a barev – extrémně náročné, kde se nám míchá více barevných zdrojů. Lze vyvážit ručně (značně nepraktické a často nerealizovatelné), nebo to nechat na automatice (každý pes, jiná ves). Také můžete odhadnout hlavní (převládající) světelný zdroj a na ten vyvážit (sice se nejspíš netrefíte, ale zkusit to můžete).
Vhodnou alternativou je snímat do RAW formátu a vyvážení bílé nechat až na editaci v PC.
Jednoduchým a účinným řešením je zvolit režim “Slunce”, v kterém vlastně fotografujete realitu (v režimu „Slunce“ se totiž bílá vůbec nevyvažuje). Snímky si tak zachovají svou světelnou atmosféru. Tuto “fintu” lze aplikovat i na snímky typu “Ohňostroj, “Oheň”, “Noc” atp.
S vyvážením (ať už manuálně či pomocí předdefinovaných režimů) už to vypadá
podstatně lépe, co říkáte?
Teplé a studené barvy
Z hlediska fotografického rozdělujeme barvy na: teplé a studené. Mezi teplé barvy patří: červená, oranžová, žlutá. Jako studené barvy máme: modrou, fialovou a tmavě zelenou.
Teplé barvy máme spojeny se sluncem, teplem, létem, ohněm a celkově příjemnými věcmi. Proto na nás teplé barvy působí podvědomě pozitivně a posuny do teplejších odstínů nám nijak zválšť nevadí.
Studené barvy mají vliv opačný. Jsou to barvy chladu, zimy, mrazu, ledu – tedy ničeho až tak příjemného. Barevné posuny do studenějších odstínů subjektivně posuzujeme jako rušivé, nepříjemné (oproti teplým barvám).
Pozor na korektní vyvážení bílé bychom si měli dávat zejména u snímků, kde na přesných barvách skutečně záleží (viz produktová-reklamní fotografie) a nebo u fotografií kontrastních, kde je zároveň hodně posílen červený kanál (spousta červené – lidé, příroda, makro… viz obrázek). Tak totiž snadno „spadne“ do přepalu právě červený „R“ kanál!
Ilustrační foto staré továrny:
Příklad záměrného posunu do modrých – studených tónů, zdůraní “špínu a chlad”
zchátralé industriální stavby.
Ilustrační foto krumlovského hradu:
Někdy může mít záměrný barevný posun až téměř iracionální atmosféru! Zde je to navíc ještě podpořeno PC úpravy – tvorby HDR snímku s rozdílnými typy WB – vyvážení bílé!
White balance tak vlastně nepředstavuje nic jiného, než jen
další kreativní prvek v našich rukou…
Záměrný posun do “špatných barev” (neodpovídající vyvážení bílé) nemusí být vždy jen
na škodu! Můžete tím krásně podtrhnout atmosféru konkrétního snímku!
Shrnutí a závěr
Vyvážení barev je cestou – a občas nutností, k barevně korektní fotografii. Zároveň ale ani nemá smysl, držet se barevné přesnosti za každou cenu! Záměrným posunem do “špatných” barev můžeme fotografii dodat zcela nový rozměr a podtrhnout atmosféru.
Má to malý háček: musíme přesně vědět co děláme a proč. A i tak nemusí náš „umělecký záměr“ vždycky vyjít! Na druhou stranu, za trochu toho rizika to stojí, proč se nechat neustále svazovat konvencemi a fotografickými příručkami?!
Stejně tak jsou však i situace, kdy má přesné barevné vyvážení smysl. Kdy? Všude tam, kde je barevná přesnost nutností nebo si to přeje klient. Typickým příkladem je produktová, reklamní či módní fotografie.
Naopak exteriéry a scény, které stejně budete ještě dodatečně upravovat, nemá smysl nějak “barevně hrotit”. Samostatnou kapitolu pak představuje snímání do RAW formátu, kde WB nemusíme příliš řešit. Bílou si totiž nastavíme až dodatečně v PC.
Pro zcela korektní barvy je dobré umístit někam do scény něco neutrálního – šedého, a podle toho pak vyvážit snímek). Existují i různé sofistikované produkty: ColorChecker a SpyderChecker, které umožní pokročilá a přesná řešení správy barev / barevné věrnosti
Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:
245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)
Martin Hájek (autor, foto a text)
[…] Více o tématu vyvážení bílé barvy (vč. podrobného postupu) najdete například ZDE. […]