Fotografujeme s DSLR (6) – Expozice: Clona

nd-600x160.jpg

CLONA nám udává velikost díry v objektivu, kterou prochází světlo. Čím větší tento otvor bude, tím více světla v jediný okamžik projde skrze objektiv. A také naopak. Clonou tedy řídíme množství světla, které dopadne na snímač digitálního fotoaparátu (resp. na film u klasických kinofilmových aparátů). Clonu tvoří tenké kovové lamely (běžně jich je 6, 7 nebo 8) – které dohromady dávají tvar kruhu, přičemž množství světla, procházející otvorem/clonou, je přímo úměrné ploše otvoru clony.

 

Příklad: Chceme-li zdvojnásobit množství světla (expozici) procházející clonou, musíme zdvojnásobit plochu otvoru, nikoli průměr otvoru! Toho docílíme zvětšením průměru clony (D) o odmocninu ze 2. Pro zdvojnásobení expozice tedy otevřeme clonu „jen“ 1,4x (nikoliv 2x) – o jedno clonové číslo: např. z F5.6 → F4 nebo z F22 → F16.

Pakliže bychom zdvojnásobili průměr clony, expozici bychom tím změnili 4x (2 x 2), tj o dvě clonová čísla – tedy např.: F5.6 → F2.8!

Clona je silný výrazový nástroj, který nám umožní “potlačit” pozadí/popředí.

Horní obrázek – velké „prostorové proostření“ (velká hloubka ostrosti) VS dolní obrázek – malé „prostorové proostření“ (malá hloubka ostrosti)! Všimněte si, jak rušivé pozadí u levého obrázku je, zatímco u pravého snímku nevadí (ač je scéna v obou případech „přeplácaná). O tom je clona.

( Nahoře: P, ohn 20mm, 1/350s, F5.5, ISO 100 / Dole: Av, ohn 80mm, 1/2000s, F2.8, ISO 200)

Poznámka:
Občas se chybně uvádí, že množství světla je přímo úměrné průměru clony (D), ve skutečnosti nás však zajímá celá plocha clony (díry).

 

Množství světla, které dopadne na snímač, závisí vedle otvoru clony též na vzdálenosti clony od snímače.

Příklad: Představte si, že promítáte obraz z projektoru – čím je projektor dál od plátna, tím je sice obraz větší, ale jeho intenzita/svítivost současně slábne!

PROČ? Světlo nám do prostoru ubývá (s 2. odmocninou / plocha roste také s druhou odmocninou). Ve fotoaparátu (objektivu) je onou vzdáleností clony od snímače ohnisková vzdálenost objektivu.

Při fotografování rychlých pohybů na delší ohniska zvlášť oceníte dobrou světelnost objektivu (každé clonové číslo k dobru je hodně znát), stejně tak i stabilizátor obrazu, rychlé ostření nebo třeba i takové sériové snímání se maximálně vyplatí.

(Program: P, ohn 70mm, 1/60s, F4, ISO 400)

 

Počítání clonových čísel

Vzhledem ke všemu výše zmíněnému nelze počítat clony o násobky 2x (stejně jako tomu je u expozičních časů a ISO hodnot)!

Základní stupnice clonových čísel jsou násobky odmocniny ze 2, tj. ~1.4…

F = 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45…

 

Poznámka:

V praxi se běžně používá jemnější dělení, kdy mezi sousedními hodnotami na výše uvedené stupnici jsou ještě 1-2 mezihodnoty (1/2 nebo 1/3, 2/3).

Příklad: mezi clonou F4 a F5.6 (rozdíl jednoho clonového čísla) najdete ještě hodnoty: F4.5 a F5.0

Clona VS Ohnisko

Clonové číslo F4 nám vždy zajistí stejné množství světla dopadajícího na snímač bez ohledu na to, máme-li na objektivu nastaveno ohnisko 20 nebo 200 mm. Objektiv si zkrátka při požadavku clony F4 sám dopočítá potřebný průměr clony, a to způsobem:

D (průměr clony) (mm) = f (ohnisková vzdálenost) (mm) / F (clonové číslo)

 

Příklady:
  •     20mm objektiv při požadavku clony F4 nastaví průměr clony 20/4 = 5 mm
  •     200mm objektiv při požadavku clony F4 nastaví průměr clony 200/4 = 50 mm
  •     800mm objektiv při požadavku clony F4 nastaví průměr clony 800/4 = 200 mm

Clonění (zvyšování clonového čísla) = zmenšování otvoru v objektivu. Čím více přicloníme, tím méně světla projde skrze objektiv ALE tím více nám roste proostření do prostoru neboli hloubka ostrosti (viz dále – kapitola Ostření a hloubka ostrosti)

Proč vlastně máme clonová čísla?
Propočítávání řízení množství světla (procházejícího objektivem/clonou) – by bylo v praxi zdlouhavé a nepraktické, vše zjednodušují právě clonová čísla (F), jejichž principem není nic jiného než nastavit odpovídající velikost otvoru v závislosti na aktuálně použitém ohnisku.

 

Objektivy a označení jejich světelnosti

Není nic neobvyklého, že běžné zoom objektivy základní a střední třídy mají zpravidla světelnost od-do.

Příklad: Objektiv 28 – 135  (1:) 3.5 – 5.6 = max. světelnost F3.5 při ohnisku 28 mm, ale na konečném ohnisku 135 už je světelnost jen F5.6.

Stejně tak je to důvodem, proč jsou silné a světelné teleobjektivy natolik velké a těžké.

Objektiv s ohniskem 600 mm a světelností F4 nemůže mít otvor clony menší než 150 mm!!

 

Doplnění:
Občas se můžeme setkat i se zápisem clony ve formátu f/4, s tím že „f“ znamená ohniskovou vzdálenost. Označení f/4 tedy znamená vydělit ohniskovou vzdálenost clonovým číslem, abychom dostali průměr clony → Např.: f(ohnisko)=200mm / F(clona)4=50mm – průměr otvoru (clony)

Vysoce světelný objektiv v kombinaci s “plnoformátovou” DSLR poskytne působivé portréty s minimální hloubkou ostrosti – ta je zde jen cca 1cm

Všimněte si ostrých pouze očí, zatímco nos a uši jsou již zcela mimo oblast ostrosti.

Sony Alfa 850 + Carl Zeiss 50 mm f/1.4 (zcela výjimečný objektiv)

(Program: Av, ohn 50mm, 1/40s, F1.4, ISO 400)

 

Co všechno bude ostré?

Clona má jednu – pro fotografa – zcela zásadní vlastnost: řídí nám hloubku ostrosti! Velikostí otvoru tedy určujeme proostření do „prostoru“, neboli řídíme, co všechno bude na snímku ostré.

Čím více cloníme (zmenšujeme otvor), tím zvyšujeme hloubku ostrosti.

Neboli čím vyšší “F”, tím větší HO – a naopak!

 

Ale pozor, má to háček! Čím vyšší hloubka ostrosti, tím menší otvor v objektivu, logicky se nám tím dostane méně světla na snímač. Takže s vysokými clonovými čísly nám zároveň i stoupá riziko „rozhýbání“ snímku vlivem delších časů.

V praxi není příliš rozumné nastavovat extrémně vysoká clonová čísla, neboť se nám jednak výrazně prodlužují časy a také při vysokých clonách (F22) musí světlo procházet tak malým otvorem, že dochází k silným difrakcím (ohybům) světelných paprsků. To má za následek pokles ostrosti!

Poznámka:
Drtivá většina objektivů dosahuje nejlepší kresby v rozmezí zhruba 1/3 až 1/2 svého clonového rozsahu (řady). Chcete-li tedy dosáhnout rozumné hloubky ostrosti a zároveň optimální kresby svého objektivu, cloňte cca na F8 – F13.

Objektivy typu “Rybí oko” (Fish-Eye Samyang 8 mm) nabízejí nejen extrémní perspektivní zkreslení (deformaci linií), ale zároveň i obrovskou hloubku ostrosti (v podstatě v celém prostoru). Ostření jako takové defakto nemusíme vůbec řešit.

(Program: M, ohn 8mm, 1/400s, F3.5, ISO 200)

 

Expoziční reciprocita

Princip expozice, potažmo práce s časem, clonou a citlivostí spočívá v jejich správném kombinování (bez ohledu na fakt, provádí-li to sám fotograf nebo automatika fotoaparátu). Pakliže nastavíme při určitém množství světla a při konkrétní citlivosti odpovídající expoziční čas a clonu, musíme dostat správě exponovaný snímek.

V krajinářské fotografii (podobně interiéry či architektura) je většinou požadavek proostření v co největší ploše – čehož dosáhneme mj. volbou vyšších clonových čísel (F8 až F16). Ovšem čím více cloníme, tím více prodlužujeme expoziční časy a tím se zvyšuje riziko “rozhýbání” snímku.

(Vidíte?! Vše souvisí se vším! Expozice je úzce propojena)

(Program: Av, ohn 150mm, 1/200s, F8, ISO 200)

Makro je další disciplínou, vyžadující často vyšší clony (kvůli hloubce ostrosti). Delší ohniska – okolo 100 mm – v kombinaci s krátkou snímací vzdáleností (obojí je pro makro typické a obojí výrazně snižuje proostření scény) mají na celkové proostření snímku „likvidační“ vliv!

(Program: Av, ohn 90mm, 1/5s, F11, ISO 100)

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

Ohodnoťte článek

O Martin Hájek

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.