V předešlém díle jsme si představili celý fenomén „HDSLR“ videa z poněkud širšího (a tak trochu filozofického) pohledu. Tentokrát si pojďme přiblížit výhody a nevýhody tohoto – v současnosti velice populárního způsobu natáčení. Neboli kdy se vlastně digitální zrcadlovka perfektně hodí a kdy je naopak lepší sáhnout po klasických videokamerách – konvenčních, léty prověřených systémech.
Špičkové obkeltivy Sigma CineLens – určené pro video (zvládají až 8K kvalitu záznamu)
Řešení 21. století
Mezi jednoznačné výhody patří rozhodně velikost – resp. kompaktnost celého řešení. Je skvělé, že celý „kamerový park“ na plac v pohodě donesete ve větším fotobatohu. Stejně tak se s DSLR a několika objektivy dostanete relativně snadno v podstatě kamkoli. Možnost výměny objektivů a tím i obrovská kreativní svoboda je zde samozřejmostí. Většina filmových nadšenců, stejně tak i profesionálů nemůže ignorovat skutečnost, že DSLR nabízí zcela nekompromisní obrazovou kvalitu – a to jak díky velkým snímačům (FX/FF = cca 36x24mm nebo DX/APS-C = cca 24x16mm), tak i vysoce kvalitním objektivům. Obraz ve full HD rozlišení ve spojení se světelným sklem f/2.8, f/1.4 s extrémně malou hloubkou ostrosti (a v zajímavém, dramatickém světle) je hotovou lahůdkou. Nejednou jsem byl svědkem toho, jak se i ostřílený profík (zvyklý na klasické videokamery) vyloženě rozplýval nad výstupy z digitální zrcadlovky.
Velmi dobře dostupný a skvělý základní objektiv Canon EF 50 f/1.8 STM (s tichým a rychlým AF)
Není všechno zlato…
Abychom však byli objektivní, musíme zde zmínit i nevýhody HDSLR/4K-DSLR řešení, které také nejsou zanedbatelné. Je sice dostupná spousta příslušenství, ovšem každý kousek stojí nekřesťanské peníze. Dost se toho také špatně shání a člověk mnohdy musí zabrousit „za oceán“ (či alespoň obrazně, na eBay ap.). Jednoznačně největší limity zde představuje ergonomie a celkově práce s DLSR při záznamu videa. Je třeba si uvědomit že zrcadlovky jsou primárně navrženy pro účely fotografování nikoli videa – takže se hůře drží a ovládají. Mezi pravděpodobně nejčastěji řešené problémy patří ostření, záznam zvuku a eliminace chvění (stabilizace) obrazu (těmto dílčím faktorům se budeme věnovat podrobněji v dalších dílech). Nicméně toto všechno jsou faktory, které se dají efektivně řešit – někdy vcelku rychle a levně, jindy složitě a draze.
Panasonic Lumix G9
Technické limity
Ovšem i ve světě moderních (a v mnoha ohledech vyspělých) digitálních zrcadlovek platí jistá omezení a limity, které nám občas ztrpčují život. Sem patří například problém zvaný moiré (moaré) neboli aliasing! Jedná se o nechtěné (a neexistující) artefakty v obraze, vznikající v případech kdy zaznamenáváte nějaký pravidelný vzorec (kostkovaná košile, dlažba, šachovnice) podobně strukturovaným záznamovým médiem – což přesně digitální snímače jsou! Téměř všichni výrobci již na daný fakt reagují tzv „anti-aliasing“ (změkčujícím) filtrem, který ovšem zase lehce rozostří obraz. Problém představuje také přehřívání snímače (vlivem extrémně dlouhých expozic při videu). Často se tak můžeme setkat – i v případě současných DSLR – s omezením na 10-15 min souvislého záznamu. S přehříváním snímače přímo souvisí další problém: digitálního šumu potažmo tzv. „mrtvé“ obr. body (dead pixels) v obraze. Naštěstí to lze řešit funkcí Long NR (Noise Reduction) či při postprocesu videa. No a pak zde máme ten prokletý nižší dynamický rozsah u DSLR.
Digitální šum je stále problémem, kterým čelí i DSLR
Závěrem
Ač to možná nevyznělo ve prospěch HDSLR tentokrát zrovna dvakrát pozitivně (zejména druhá polovina článku), opak je pravdou – zrcadlovky jsou skvělým prostředkem pro kvalitní video, jde jen o to dobře zvážit možnosti, způsob natáčení a samozřejmě rozpočet. Zrcadlovky jsou určitě skvělé pro kreativní práci – točení reklam, videoklipů, showreelů, promo filmů atd. Stejně dobře se však uplatní i pro hrané filmy, aranžované scény ap. Kde naopak narazíte na limity DSLR, to jsou reportáže, momentky, sport či akční záběry – zkrátka všude kde je často třeba hodně improvizovat.
Komentujte