Foto disciplíny (1) Portrét – děti v interiéru

Téma portrétní fotografie je velmi populární. Možností, jak k tomu přistupovat, je mnoho. Přirozené podání, retro styl, nebo experimentélní portrét, případně stylizace. Bez ohledu na to, jakou cestou se vydáte, budete muset chtě/nechtě vyřešit tři základní faktory: techniku, kompozici a komunikaci.

Portrétní disciplíny – focení dětí

Krom klasických portrétů zde mluvíme též o dynamické fotografii (sport má k našemu tématu velmi blízko), jenže často také vstupujeme do vod reportážních. A co je pro uvedené disciplíny typické? Rychlost, pohotovost, předvídavost ale také dávka houževnatosti a trpělivosti! Připravte se na to. Děti jsou živel. Někdy bázlivé, každopádně nevypočítatelné. Kouzlo dětí je v jejich přirozenosti, zatím se ještě neumí přetvařovat, intrikovat ani škodit (to okoukají až časem od nás – dospělých).   

 

 

Ostrost a pohyb v interiérech

Interiéry představují světelně problematické prostředí. Zcela běžně se zde potýkáme s nedostatkem světla (potažmo delšími expozičními časy) a tím i s pohybovou neostrostí. Možná řešení samozřejmě existují, jsou to:

 

  • fotografický blesk
  • světelné objektivy
  • stabilizátor obrazu (umožní fotografovat z ruky i na relativně dlouhé časy)
  • vyšší ISO hodnoty

 

Lze i vzájemně kombinovat ale je třeba vždy řešit konkrétní typ pohybové neostrosti a její důsledky. Pohybová neostrost (rozmazání fotografie) vzniká dvojím způsobem: pohybem fotoaparátu a pohybem ve scéně.

 

 

Fotografický blesk

Řeší oba typy pohybu (ten náš i ten ve scéně). Blesk nám zmrazí pohyb (zkrátí čas) nicméně práce s ním není zrovna snadná. Pokud to s ním neumíte, nadělá často více škody než užitku, viz: tvrdé, ostré stíny, studené podání, bílé “vypálené” tváře, oči jako králík. Někdy je lepší blesk vypnout a raději risknout možnou pohybovou neostrost – výměnou za příjemnou atmosféru a teplé podání fotografií.

 

 

Světelné objektivy

Umí se hodně “otevřít” a tím nám usnadní fotografování i při nízké úrovni světla (což přesně interiéry jsou). Světelné objektivy disponují minimální clonou F2.8 a méně (F2… 1.8… 1.4). Dalším benefitem je nižší hloubka ostrosti a tím i efektně rozmazané pozadí. Často tím vyřešíte jak problém s pohybem fotoaparátu tak i s pohybem ve scéně.

 

 

Stabilizátor obrazu

Eliminuje chvění fotografovy ruky. S pohybem ve scéně neudělá zhola nic. Účinek stabilizátoru stoupá s rostoucím ohniskem (čím více zoomujete, tím přijde stabilizátor více vhod).

 

 

Vysoké ISO hodnoty

Rychlé a dobře fungující řešení. Čím vyšší ISO, tím kratší expoziční časy (a menší riziko rozhýbání fotografie). Problém zde představuje digitální (obrazový) šum, který roste společně s hodnotou ISO. Dost zde záleží na typu fotoaparátu. Kompaktní fotoaparáty a smartphony se s šumem dost “perou” a výrazně “šumí” už na ISO 200-400. Systémové kompakty a základní řady digitálních zrcadlovek jsou na tom podstatně lépe a lze s nimi jít až k hodnotám ISO 800-1600. Špičkové digitální zrcadlovky pořídí velice slušné snímky až při ISO 3200-6400. Obecně se však vysoké ISO zbytečně démonizuje (tvrdím pořád, že lepší “zašuměná” fotka než rozmazaná nebo žádná). Navíc současné foto editory – Adobe Lightroom či Zoner Photo Studio – si dokáží s digitálním šumem velice dobře poradit.     

 

 

Barvy a WB

Druhou nejčastější potíží jsou barvy, resp barevné posuny. Ty jsou zcela běžné všude, kde máme umělé světelné zdroje (žárovky, zářivky). Na automatiku (AWB) raději nespoléhejte! Někdy sice může vyjít ale je to vždy sázka na nejistotu. Naštěstí digitální fotoaparáty jsou vybaveny skvělou funkcí: vyvážení bílé barvy (white balance), pomocí níž jednoduše nastavíme některý z předdefinovaných režimů (funkce WB, v interiérech nejčastěji režim: žárovka nebo zářivka). Chceme-li úplnou barevnou věrnost, můžeme sáhnout i po manuálním vyvážení (MWB, PRE, K). K tomu ale potřebujeme buďto neutrální šedou tabulku a nebo znát přesnou hodnotu (ve stupních Kelvina) příslušného světelného zdroje (např.: žárovky = 2800-3200K; zářivky = 3500-5000K). Pozor, ne každý fotoaparát je vybaven funkcí ručního nastavení WB. Barvu na fotografii lze upravovat i dodatečně – ve foto editoru. Pak je ovšem vhodný formát RAW.  

 

 

Ostření AF vs MF

Kromě pohybové neostrosti (fotoaparátu / ve scéně) stojí za rozmazanými fotografiemi pochopitelně také chybné zaostření. Co si zde hlídat?

V první řadě je to splnění dvou základních podmínek (nezbytných pro správnou funkci autofocusu): dostatek světla a hrany (kontrast) v místě kam ostříme. Automatické ostření má problém pracovat ve tmě i všude, kde je stín či nedostatek světla. Autofocus neumí zaostřit na jednolité plochy! Musíme mu ukázat nějakou hranu, kontrast.

Za druhé pozor na vhodný výběr ostřících bodů (AF zone, AF area). Automatický výběr (všechny AF body aktivní) není nejlepší, protože nemáte ostření pod kontrolou (může se„chytit“ jiný bod, než ten co zrovna chceme). Volbou manuálního výběru AF bodu budete mít ostření pod kontrolou (One shot – Canon; AF-S – Nikon).

Do třetice je třeba si ohlídat ostřící režim (AF mode). Při běžném fotografování statických scén – stejně tak scén, kdy se vzdálenost mezi modelem a fotografem nemění – funguje bez problémů jednorázové ostření (AF single, One shot, AF-S). Pokud však jdete na akční scény, lépe přepnout na kontinuální režim ostření (AF servo – Canon; AF-C – Nikon). Tento režim ostří neustále, dokud držíte namáčknutou spoušť.  

 

 

A co závěrem

Musíme striktně rozlišovat dynamické a statické snímky. Pakliže se nám podaří děcka přesvědčit, aby chvilku zůstala v klidu, můžeme si hrát s hloubkou ostrosti – a tedy s režimem Av (A) / priorita clony. Velkou výhodou domova (a interiérů obecně) je, že nám výrazně zmenší “akční rádius”. Děti jsou jednoduše limitovány čtyřmi stěnami, což je pro fotografa jasné plus (venku je to samozřejmě úplně jiný příběh – ale tomu se budeme věnovat v příštím článku). Abyste dosáhli rozumných časů, nebojte se vyšších ISO hodnot a nebo přidejte blesk – externí a vyklopený směrem vzhůru / do strany má jasně navrch.

 

 

Zapomínat však nesmíme ani na kompozici: respektovat pravidlo třetin, zlatý řez, pozor na rušivé prvky (aby dětem netrčely z hlav kliky, věšáky ap.). Velice důležité – a v interiérech i problematické – je vhodné pozadí (ne příliš kontrastní ani naopak splývat s popředím). Určitě je rozumné volit jednodušší, nekomplikovanou scénu (čím méně nábytku, tím lépe). Pokuste se, udržet odstup mezi dětmi a okolím (stěnami, nábytkem). V kombinaci s malou hloubkou ostrosti a středním až delším ohniskem (50mm f/2.8) mohou vzniknout i doma, v běžném prostředí, působivé portrétní momentky.

Foto disciplíny (1) Portrét – děti v interiéru
5 (100%) 2 votes

O Haymar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. web: martinhajek.net
Bookmark the permalink.

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
Recent comment authors

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
trackback

[…] druhé často koketujeme s dynamickou, akční fotografií. Paradoxně to má asi nejblíže k fotografování dětí (o němž jsem mimochodem psal zrovna nedávno). Jak na focení zvířat? Pojďme si to […]