Focení zvířat představuje dost specifickou disciplínu. Na jednu stranu je to hodně o portrétu, na straně druhé často koketujeme s dynamickou, akční fotografií. Paradoxně to má asi nejblíže k fotografování dětí (o němž jsem mimochodem psal zrovna nedávno). Jak na focení zvířat? Pojďme si to rozebrat?
Momentka nebo koncept?
Pravděpodobně už spousta z vás zkoušela zvířata fotografovat. Jak jste na to šli? Jednalo se o naplánovaný foto koncept, nebo spíše metodu pokus-omyl? Během fotografování zvířat řešíme hned celou řadu věcí – od výběru správného místa, přes kompozici, udržení pozornosti až po různé technické aspekty.
Specifika “zvířecí” fotografie
Jedná se o kombinaci portrétní a sportovní fotografie (jak jsem již naznačil v prvním odstavci). Jde nám samozřejmě hlavně o zachycení: emocí (výrazu), pohybu (mnohdy jde o silně dynamickou scénu) a děje (nějaký činnosti) – prostě nějaký ten příběh. Je toho relativně dost, co si hlídat. Rozhodně doporučuji začít spíše něčím “statičtějším” a až poté se vrhnout na nějakou tu větší akcičku.
Výběr místa a času
Zcela klíčový. U více statických fotografií (vyloženě zvířecí portrét) je vhodný interiér nebo fotografický ateliér. V případě dynamických snímků jednoznačně exteriér. Doba pro focení je zde také dost zásadní. Místa s velkou fluktuací lidí (viz. městské parky, rekreační oblasti, sportovní areály ap.) sice nejsou nejvhodnější, na druhou stranu ráno ve všední den bude klid a tím i vhodný čas. Budete mít zároveň i příjemné světlo. Naopak pozdní odpolední nebo podvečerní focení ve volné přírodě či v lese má jedinečné kouzlo i světlo.
Naše druhé jméno je “Spolupráce”
Ač se to často podceňuje, komunikace je alfou-omegou fotografie. Jednoznačná rada neexistuje. Bez spolupráce není většinou focení – minimálně co se portrétu týče. Vždy je to o vzájemném vztahu a symbióze “fotograf → model(-ka)” a je vlastně zde úplně jedno, fotografujete-li lidi nebo zvířata. V (ne)poslední řadě jde i o to, jaké zvíře fotíte – klidné, vyrovnané nebo naopak nezvladatelnou, neřízenou střelu? Ideální je to vyzkoušet na psech. S nimi je to stejné jako s dětmi. Zvládnete-li fotografovat psy, nebude vám dělat problémy ani focení dětí (a nejspíš i opačně). Každopádně i se zvířaty je to většinou stejné jako s lidmi – musíte je zaujmout, získat si jejich pozornost. Zvláštní, že? Máme se zvířaty společného víc, než by se na první pohled zdálo!
Technika k focení
Půjde převážně o velice rychlé, akční fotky, tak předně rychlý fotoaparát. Potřebujete hbité expoziční měření, bleskový AF (autofocus) a samozřejmě rychlé sériové snímání. Co se týče objektivu, vhodné je něco s delším ohniskem, raději zoom nežli pevný objektiv (ne že by to s ním nešlo – ale strašně se naběháte). Skvělý bude světelný teleobjektiv (například 70-200mm f/2.8) eventuálně střední sklo, viz 24-70mm f/2.8. V podstatě nutností je zde podpora rychlého tzv. ultrasonického ostření. Pracuje výrazně rychleji, přesněji a má tišší chod oproti ostření klasickému. Informaci o tom, jakým ostřením je vybaven právě ten váš objektiv, najdete přímo na těle objektivu. Označení bývá – dle značky: USM (Canon), SWM (Nikon), HSM (Sigma), SSM (Sony). Vynikajícím pomocníkem je optický nebo mechanický stabilizátor. Důležité je, že účinek stabilizátoru roste společně s ohniskem, takže jej využijete hlavně v kombinaci právě s teleobjektivy. Zisk stabilizátoru je uváděn běžně okolo 3 EV. S jeho pomocí tedy zvládnete úspěšně snímat s expozičními časy až 8x delšími (2 x 2 x 2), aniž by se to výrazněji projevilo pohybovou neostrostí na výsledné fotografii.
Jak na ostření
Důležitý je výběr ostřících bodů (AF zone, AF area). Automatický výběr (všechny AF body aktivní) příliš nedoporučuji, snadno se totiž „chytí“ právě ten bod (krajní, spodní), který zrovna nechceme. Lepší je tedy manuální výběr a pouze jeden ostřící bod (One shot – Canon; AF-S – Nikon). Ten navíc lze dle potřeby měnit. Množství fotoaparátů je vybaveno i tzv dynamickou oblastí AF, což znamená, že je aktivní větší oblast – nikoli jediný bod ale například 5 bodů (do kříže). Pro dynamickou fotografii ideální (pokryjete tak větší část scény a pravděpodobnost dobrého zaostření se zvýší). Při akčních scénách přijde rozhodně vhod tzv. kontinuální režim ostření (AF servo – Canon; AF-C – Nikon). To ostří neustále, dokud držíte namáčknutou spoušť. Ale pozor, korektně funguje právě jen v kombinaci s objektivem s ultrasonickým ostřením (označení: USM, SWM, HSM, SSM atd.).
Rychlost, pohyb, expozice
Problémem spousty fotografů je NEostrost. Ta vzniká v důsledku tří faktorů:
- pohyb fotoaparátu (třes fotografovy ruky)
- pohyb ve scéně
- špatné zaostření
Pohyb ruky řeší stabilizátor, stativ nebo nejlépe krátké expoziční časy. Většinou stačí mít na paměti tzv. pravidlo bezpečného času: nejdelší v ruce udržitelný čas = 1/ohnisko (s).
Pohyb ve scéně řeší krátké časy. Obecně počítejte s tím, že pro focení rychlých dějů (což přesně na psy sedí) se spodní hranice pohybuje na 1/500 s. Lépe tedy nastavit rovnou 1/1000 s (ať máme rezervu) a ostatní parametry (ISO, clona) přizpůsobit.
Priorita času (Tv/S) je zde velice vhodný režim. Vůbec se nebojte vyšších ISO hodnot. Právě u dynamických fotografií – natož v kombinaci s dlouhými ohnisky – není ani přes den ničím výjimečným ISO 400.
Případný digitální (obrazový) šum se pak dá poměrně snadno odstranit ve foto editačním SW: Adobe Lightroom nebo Zoner Photo Studio.
Způsob měření expozice (metering) doporučuji spíše se zdůrazněným středem a často bude třeba sáhnout do kompenzace expozice. Počítejte s tím, že u záběrů výrazně tmavých nebo nebo naopak hodně světlých psů bude mít automatika fotoaparátu tendence jít do pře-expozice, resp, podexpozice (černá vs světlá).
Fotografický blesk
Jeho použití je minimálně diskutabilní. Někteří jej hojně používají, já však blesk na zvířata rozhodně nedoporučuji (stejně jako při focení malých dětí). Pro zvířata obecně je blesk extrémně nepříjemný. Takže pozor na to!
A co ještě?
Mezi běžné chyby patří těsné ořezy hlavního objektu, u akčních scén je naopak běžná pohybová neostrost. Správná volba vhodného pozadí je také důležitá, pozadí by mělo být v kontrastu s hlavním objektem – ale ne zase příliš, aby spolu “nesoupeřily”. Důležitý je směr pohyb, ten by měl smeřovat dovnitř do fotografie, nikoli ven. Běžnou chybou je dotyk rámu – hlavní objekt se “opírá” o kraj fotografie.
Fotografování zvířat představuje relativně těžkou disciplínu, kde rozhoduje hlavně rychlost, postřeh a předvídavost ale také empatie a zkušenosti. Důležitý je kladný vztah ke zvířatům, protože ony to prostě vycítí. Musíte jim rozumět, nebát se jich, mít je rádi.
Komentujte