Fotografujeme s DSLR (16) – Barvy a jejich vyvážení

Světlo je vším, bez světla by nebylo fotografie (ani života). Denní světlo má svůj zdroj ve Slunci a ne nadarmo je nazýváno světlem “života-dárným”. Moderní doba však nabízí mnoho různých technologií, vynálezů a vychytávek, bez nichž si náš současný život vlastně už ani neumíme představit.

Světlo vs Barvy

Klíčovým vynálezem všech dob je elektřina. I když, fakticky to vlastně žádný lidský vynález není, pouze jsme se ji naučili pro naše potřeby „ovládnout“ (resp. vyrobit a uskladnit). Jedním ze zásadních elektrických produktů je umělé světlo (zářivky, žárovky ap.). Zdroj, který nám tu a tam nahrazuje světlo denní – přirozené.

A v tom je právě ta potíž! Umělých světel je totiž obrovské množství – s různým barevným nádechem, různou teplotou, odlišnou kvalitou a intenzitou.

Ani přirozené – denní světlo, není barevně stabilní. Jeho barva a síla se mění. Mění se vzhledem k denní a roční době, mění se v závislosti na zeměpisné poloze ale také například i vzhledem k nadmořské výšce (vysoko v horách má slunce silně namodralý nádech).

 

Barvy jsou v digitální fotografii zcela specifickou kategorií. V klasické fotografii nebylo třeba barvy příliš řešit – naopak se hojně používaly různé barevné filtry. U současné fotografie je situace zcela odlišná. Digitální fotografie zkrátka není schopna pružně reagovat na časté světelné (a tím i barevné) změny ve scéně. V případě expozice to až taková tragédie není, ovšem problém nastává u barevné věrnosti (barevného vyvážení). Naštěstí existuje v moderních digitálních fotoaparátech skvělá funkce, která daný problém řeší! Tato funkce se nazývá vyvážení bílé barvy…

Vyvážení barev je relativní. Někdy jde o věc naprosto zásadní, jindy je finální barevné podání zcela v benevolenci fotografa… Tím spíše, víme-li, že budeme snímek ještě dále upravovat. Vždy je to o tom: a) jaký máme fotografický záměr; b) co chceme zdůraznit nebo naopak potlačit; c) jaké je zadání klienta!… Vše ostatní je druhořadé a musí se podřídit těmto třem faktorům!

 

Funkcí vyvážení bílé barvy je vybaven úplně každý digitální fotoaparát. Množství voleb se liší dle konkrétních modelů. Pokročilé (manuální) možnosti WB mají všechny DSLR, systémové kompakty (s výměnnými objektivy) i pokročilé kompakty. Ve specifických případech nebo když nenajdete odpovídající režim k danému typu scény, je třeba volit nejbližší možnost nebo vyvažovat bílou ručně.

Konkrétně třeba právě fotografování pod vodou (viz iustrační obrázek) představuje pro digitální fotoaparáty velký problém, neboť právě zde vyvážení bílé často selhává (pod vodou je vše hodně „do modra“ – tedy „do studena“, červenou barvu voda jako první „pohltí“). Některé fotoaparáty mohou být vybaveny přímo volbou „WB: Pod vodou“ (typicky vodotěsné fotoaparáty)! V opačném případě nutno volit nějaký režim, který „červenou složku“ hodně posílí a to jsou režimy s vysokou barevnou teplotou (chromatičností = 7000 K a výše), tedy třeba „Stín“ nebo „Mrak“, popřípadě manuální nastavení Kelvinů (funkce „K“) ručně – př: 10 000 K!

 

Proč vlastně vyvažovat barvy

Všechna právě zmíněná fakta představují pro digitální fotoaparáty zásadní problém, neboť nepočítaly s tím, že světlo jako takové může být tak rozmanité a proměnlivé. Digitální fotoaparáty nejsou schopny rozlišit, fotografujeme-li v teplém (žárovkovém) světle – se silně žlutým nádechem; nebo ve studeném (zářivkovém) fialovo/zeleném světle; či vysoko na horách v (sice) denním, leč silně namodralým slunečním svitem!

Digitální snímač barevnou scénu zaznamená takovou jaká je – v závislosti na aktuální barvě světla. Snímky jsou pak logicky více či méně barevně “ujeté” – do žluta, do modra, do fialova.

Některé fotografické disciplíny NEkladou zvlášť vysoké nároky na přesnou barevnost.

Jiné naopak ANO! Konkrétně u produktové, reklamní a módní fotografie je

přesné barevné podání dost zásadní!

 

Analogie s lidským zrakem

Lidské oko je – oproti sebelepší digitální záznamové technologii – stále nejdokonalejším “zařízením”. Oko umí společně s mozkem intuitivně “vyvažovat bílou”. Díky dlouhému evolučnímu vývoji se umí lidský zrak skvěle adaptovat na různé změny světla a z nich plynoucí větší či menší barevné odchylky. My – lidé navíc současně analyzujeme, pamatujeme si, přemýšlíme (na rozdíl od digitálních fotoaparátů).

Digitální snímače mají „černobílé“ vnímání světa – doslova vidí „šedě“.

Fotoaparáty prostě milují šedou a nejraději by byly, kdyby celý náš svět

byl jen v odstínech šedé (viz pravý histogram).

Středně šedá je mezi bílou (RGB = 255, 255, 255) a černou (RGB = 0, 0, 0);

má tedy parametry: RGB = 128, 128, 128

 

Vyvážení bílé (White balance)

Skvělá funkce digitálních fotoaparátů, která umí zohlednit změny světelných zdrojů ve scéně a podle toho nastavit odpovídající kombinace barev. Technicky jde o definici barvy bílého bodu, která bude vždy stejná – bez ohledu na to, jakým typem světla na scénu svítíme.

Pro nás to znamena jediné: Fotíme-li s digitálním fotoaparátem, “řekneme” mu jednoduše, pod jakým světlem (barvou, teplotou) se chystáme fotografovat. Náš fotoaparát už si to sám přebere a nastaví odpovídající barevné vyvážení.

Pokročilé nastavení WB

Pro zcela přesné vyvážení bílé barvy máme dnes již celou řadu postupů! Tím nejjednodušším a 100% spolehlivým je vyvážení bílé pomocí šedé tabulky (18%).

Mezi další možnosti patří sofistikované pomůcky typu: ColorChcecker (viz obrázek níže) nebo SpyderChecker. Ten umožní nejen vyvážit šedou (resp. bílý bod) ale dále lze vyvažovat i „problematické odstíny“, jako je třeba „pleťovka“ či „nebe“.


ColorChecker – zcela přesné vyvážení bílé barvy – skvělá pomůcka každého fotografa.

Některé pokročilé fotoaparáty jsou ještě vybaveny režimem „K“, umožňujícím nastavit barevnou teplotu (ve stupních Kelvina) ručně!

 

AWB (automatické vyvážení bílé)

V podstatě máme tři možnosti, jak k vyvážení barev přistupovat:

První je, nechat vše na automatice – AWB (automatic white balance). Výhodou je, že se nemusíme o nic moc starat. Nevýhoda spočívá v tom, že jde o automat, pracující na principech průměrování a odhadu. Vyvážení barev tak může dopadnout dobře ale také nemusí. AWB pracuje většinou korektně na denním světle, ovšem pod umělými světelnými zdroji často selhává.

Další potíž je v nekonzistentním vyvážení. Fotografujete-li v jedné scéně (park, zahrada) kde se střídají různě barevné akcenty (lidé v odlišných výrazných barvách – typické třeba pro svatební fotografii), může se stát (a stává se), že jednotlivé snímky pak budou barevně různě “ujeté”.

Proto není AWB příliš vhodné (spolehlivé) pro vážnější fotografování.

Někdy představují „ujeté barvy“ (chybné vyvážení bílé) dost nepříjemné komplikace.

U portrétní fotografie a špatného nastavení WB může dojít k přepalům v červeném (R) kanálu. Pleťovka obsahuje hodně „červené“ a představuje proto rizikovou oblast. Se stejným problémem se ale můžeme setkat i kdekoli v přírodě, kde je také plno červené.

Ilustrační obrázek: WB Auto (vlevo) a WB manuální:

Na první pohled sice vypadá levý obrázek „líbivěji“ (je přeci krásně „teplý“,

oproti obrázku vpravo). Při bližším zkoumání však zjistíme, že na tvářích, čele,

bradě i ramínkách, nám v bohatě exponovaných místech úplně mizí kresba!

(typický problém automatiky / AWB pod umělým světlem)

 

Kompletní eKniha (rozšířené vydání), kde najdete vše o focení digitální zrcadlovkou:

245 stran, 340 fotografií, 26 kapitol (autor: Martin Hájek)

 

Martin Hájek (autor, foto a text)

 

Fotografujeme s DSLR (16) – Barvy a jejich vyvážení
Ohodnoťte článek

O HajMar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na