Pigmentový a dye-base tisk je nejčastěji používanou náplní v inkoustových tiskárnách, určených pro běžné velkoplošné tisky – určené převážně pro interiéry. Pigmentový tisk má na rozdíl od dye-base inkoustů přísadu pryskyřice, která vlastně nátisk stabilizuje a “zakonzervuje” (po vystavení UV světlu pryskyřice zatvrdne a tisk je tak více stabilní).
Pigmentový tisk vlastně vychází z klasického uhlotisku (neboli karbonotisku), což je vlastně historicky nejstarší druh foto tisku. Dříve jako pigment sloužily saze, kaselská hněď nebo siena pálená. Nicméně saze se vlastně používají i v současnosti a to konkrétně u tzv. “photo-matt BK” neboli u černých matných inoustů, které jsou nejlepší pro tisk na matná média (strukturované, umělěcké papíry například). Typické použití je pro umělecké reprodukce ve stupních šedi (ČB/monochromatické tisky).
Hlavním rozdílem mezi dye-base a pigmentovým inkoustem je v tom, že zatímco první z nich je více homogenní, vodou ředěný, což mu umožňuje vsáknout se dobře do papíru; pigment obsahuje pevné částečky (pryskyřice, saze), které zůstanou na povrchu papíru. Pigmentový tisk je subjektivně ostřejší, detailnější, vytváří ostré hrany.
Výhody a nevýhody
Produkují vysoce jemný tisk, s širokým gamutem a brilantními tonálními přechody. Jsou vynikající pro kvalitní barevnou i černobílou fotografii či reprodukce uměleckých děl. Kresba je ostrá, s těm nejjemnějšími detaily, rastr je velice jemný (běžné pigmentové a dye-base tiskárny dosahují fyzického rastru až 4800dpi).
Mezi nevýhody patří stále relativně vysoká cena inkoustů a jejich časté zasychání v tryskách. Jak dye-base tak pigmentové inkousty (byť ty jsou na tom o něco lépe) velice špatně odpolávají vodě, rychle se rozpouští. Proto je třeba chránit výtisky před vodou a vlhkem. Působením UV záření časem vyblednou, i když současné inkousty již vydrží velmi dlouho (výrobci uvádí běžně 50-100 let).
Komentujte