• Dejte o sobě vědět
    Nabízíte foto, video nebo tiskové služby? Oslovte více zákazníků prostřednictvím Fotofokus katalogu zdarma.

    Stačí vyplnit formulář zde.

Kompozice obrazu (6): barvy

V minulém díle jsme se zabývali jasy a stíny – potažmo světlem obecně. V prinipu jsme se hodně “opírali” o monochormatickou fotografii. ČB, B&W, šedá škála – říkejme tomu jak je libo, faktem zůstává, že pokud se bavíme o černobílé fotografii, je to především o liniích a tvarech.

Barva nám do obrazu přidává další – zcela nový rozměr a představuje tak “nový” – velice silný kompoziční prvek. Může nám tedy hodně pomoci (zdůraznit objekty, tvary, podtrhnout atmosféru), ovšem stejně tak může I uškodit. Ať už necitlivým zacházením s barvou nebo příliš výraznými barevnými akcenty, nevhodnými kombinacemi či zkrátka přehnaným množstvím barev (všeho moc škodí).


Barvy zpostředkují množství informací, které mohou skvěle fungovat ale také nemusí
(vždy je třeba pečlivě zvážit, je-li fotografie více o barvách, o „emocích“ a nebo spíše o tvarech a objektech)
Univerzální rada neexistuje, každý si v tom musí udělat jasno sám!

Barvy

Zatímco absence barev ve scéně zaměří divákovu pozornost více na objem (tvar) a prostor (křivky) – vyjádřené právě (a pouze) jasy a stíny, barva jde (ale také nemusí) “jít více do hloubky” obrazu – zvýrazní nám emoce, podtrhuje iluzi prostoru, dodá snímku teplo (nebo naopak chlad). Například “východ / západ slunce” vykouzlí společně s typicky rudou barvou světla nenapodobitelnou atmosféru (co do jasů / stínů tak v případě barvy). Vliv barev “útočí” na naše smysly mnohem více než jsme si většinou schopni (ochotni) uvědomit (připustit). Jedná se celkově o značně komlikovaný proces a obory jako: reklama, obchod, PR a marketing – to velice dobře chápou a již dlouhá léta cíleně pracují s psychologií barev (a jejím působením na díváka – potenciálného klienta). Barvy v nás podvědomě vyvolávají mnoho emocí a mohou silně umocnit celkový dojem z pozorovaného obrazu (schválně, vzpomenete si, kdy jste naposled viděli v televizi černobílou reklamu?!) .


Podobné snímky (kde je barev už z podstaty fotografie stejně minimum) fungují barevně,
stejně jako „v odstínech šedé“ (monochromaticky). Barvy však více zdůrazní atmosféru.

Psychologie barev

Na druhou stranu, vnímání barev je však též značně subjektivní a do velké míry jej ovlivňuje prostředí, kultura I různé historicko-společenské souvislosti. Tak například my – středoevropané, máme černou barvu spojenou se smutkem (avšak také elegancí) a bílá barva v nás evokuje pocit čistoty, nevinnosti a svěžesti. Zatímco třeba takoví Japonci vyznávají bílou jako barvu smuteční. Rozdíly ve vnímání barev lze pozorovat také u mužů a žen. Logicky se ženám často líbí “jemné” (pastelové) barvy, zatímco můži preferují spíše výrazné (kontrastní) barvy. Nicméně posuzování barev je pochopitelně (naštěstí) značně rozdílné a proměnné třeba I s věkem a různými životními etapami – někdo miluje modrou, jiný zase černou (ten holky druhý zase vdolky). Nicméně zůstává v podstatě neměnné působení různých (základních) barev na naše pudy.


Barevné snímky (ála „pohlednice“) se lidem prostě líbí – množství sytých barev symbolizuje „plnost“, „bohatství“, dobrou náladu, veselost, světlo…

Zvlášť „příjemně koukatelná“ je kombinace modré a žluté (je jí v přírodě spouta).  Nic se však nemá přehánět.

Přesaturované snímky snadno „spadnou“ do přílišné teatrálnosti, kýče a samoúčelnosti (viz HDR fotografie zde)



ČERVENÁ je barvou krve, války a působí výrazně silně, agresivně, vzrušivě až eroticky. Používá se často právě v reklamě, neboť neomylně strhává pozornost (nejvíce ze všech barev). Způsobuje neklid a napětí. Rudé předměty se nám subjektivně zdají větší, těžší než skutečně jsou. Používá se hodně jako barva „výstražná“, viz dopravní značky. Je to barva teplá až “vroucí”.


Rudé záblesky koncových světel projíždějícího automobilu spolehlivě strhnou pozornost a vytvářeji
zcela přirozenou dominantu (ač jich na snímku není vůbec nijak mnoho a fotografie je barevně relativně bohatá)


MODRÁ je opakem rudé – je to barva nebe a vody. Uklidňuje, je příjemná, stálá a důvěrná. Přináší pocit uvolnění a spokojenosti. Působí na nás tradičně, důvěryhodně. Velmi často používají modrou společnosti, které chtějí vzbuzovat pocit důvěry a férovosti (jako jsou pojišťovny, banky atd, že je to většinou spíše “znásilnění modré barvy”, toť věc zcela jiná). Modrá je spíše barvou studenou.


Modrá je příjemná, upřímná a „hodná“, často však působí chladně. Ne náhodou používají modrou
často (a hojně) též v technických oborech a ve strojírenství.



ZELENÁ je barva přírody, působí čistě, harmonicky a uklidňuje. Je barvou spíše konzervativní, symbolizuje naději, čerstvost, mládí a bezpečí. Je do jisté míry barvou rozpolcenou neboť může působit teple, stejně tak však i studeně. Evokuje přirozený chod věcí, zdravý růst a vývoj. Jde o barvu živočišnou, zcela naturální, ale také barvu tvůrčí, barvu změny a volnosti.


Zelená je barvou přírody a vyskytuje se všude kolem nás. Zároveň je neokoukaná, harmonická,
přirozená, svěží a pohled na ní uklidňuje (máme ji prostě zakořeněnou hluboko „v genech“)



ŽLUTÁ  je barvou slunce a tedy života samotného. Žlutá je barva velice teplá. Vzhledem k tomu že se jedná o kombinaci červené a zelené, má v sobě něco z obou – způsobuje určité napětí (v kladném smyslu), je také částečně vzrušivá – pozornost poutající, ale zároveň uklidňující. Symbolizuje energii, dává naději a povzbuzuje. V principu je barvou veselou a otevřenou.


Žlutá je výrazně teplá barva a způsobuje napětí – vzhledem k fotografovanému tématu
(zde na obrázku) to platí rozhodně dvojnásob (a podtrženě :-))!



BÍLÁ je barvou čistoty, nevinnosti, nejvyšším bodem světla, představuje naprostou svobodu, klid, pravdu a mír. Silně poutá pozornost ale zároveň ani nijak neruší. Je to jediná barva (ještě spolu se středně šedou), která je zcela neutrální, odráží světlo ale nijak jej přitom neovlivňuje (nemění). Bílá barva opticky “nafukuje” prostor, nabíjí nás a také napomáhá k přemýšlení.


Bílá je barvou nevinnosti a čistoty – k dětem se proto hodí výborně
(i když fotografii jinak mohou „hyzdit“ zdánlivě „nevhodné“ rekvizity).
Zde je atmosféra ukázkově podpořena právě žlutou barvou
(symbolizující krásně teplé zapadající slunce – „zlatou hodinku“)



ČERNÁ je pravým opakem bílé. Symbolizuje smutek, smrt ale také konec jako takový (což nemusí být vnímáno jen negativně – každý konec je přeci začátkem něčeho nového). Černá je však zároveň spojována také s elegancí, autoritou a silou. Je běžně používána jako barva formální. Jedná se svým způsobem též o barvu neutrální, která však (na rozdíl od bílé) barvu neodráží ale zcela pohlcuje!


Černá barva nemusí být vnímána jako vyloženě negativní, naopak ve fotografii
funguje jako silně dramatický prvek. Umocňuje napětí, často „schovává“ a nechává
tak více pracovat fantazii. Ale pozor, okolí se v ní snadno „utopí“ (zde je to na hraně).
Černá v kombinaci s rudou působí zvlášť tajemně, naléhavě, magicky až útočně
(a osobně mám právě tuto kombinaci hodně rád)!

 

Popis barev

Bavíme-li se o barvách jako takových, musíme je nějakým způsobem rozlišit a popsat. K tomu nám slouží tzv. “barevný prostor”. Rozlišujeme několik druhů barevných prostorů (LAB, HSV, RGB, CMYK) – dle použití nebo momentální relevantní technologie – výsledek je ale vždy stejný – popis základních (3 – RGB, resp 4 – CMYK) barev a všech jejich tónů. Tzv.: (cie)LAB není ničím jiným než grafickým znázorněním“toho co jsme schopni vidět my – lidé”, LAB tedy popisuje lidský zrak. Další barevné prostory RGB, CMYK popisují barevný rozsah (gamut) zobrazovacích periferií v digitálním světě (LCD fotoaparáty, tiskárny). Jako další – často užívané prostory (možno je též označit jako určitý ekvivalent RGB nebo LABu) se používá tzv.: HSB model (označovaný i HSV nebo HSL) neboli kužel, popisující tři základní parametry vytvářející všechny viditelné barvy. HSB (HSV, HSL) popisuje: Odstín (Hue), Sytost (Saturation) a Jas (Brightness, Value, Lightness). V HSB modelu nám svislá osa udává jas (Brightness – B, Value – V, Lightness – L), úhel odstín (Hue – H) a vzdálenost od středu = sytost (Saturation, S).


Barevný prostor ‚ cie LAB‘ popisující všechny barvy a odstíny, které jsme schopni – my lidé, vnímat…
Z pohledu čistě ‚technokratického‘ je to zároveň tak trochu ‚problém‘, neboť všechny (momentálně)
dostupné zobrazovací technologie, jsou zatím zatraceně krátké na „obyčejný lidský zrak“.



Barvy a jejich vnímání je do jisté míry samozřejmě značně subjektivní. Faktem však zůstává, že
příliš barev způsobuje „obrazový zmatek“ (někdy až „zmetek“), dívák je pak zbytečně
konfrontován s přílišným množstvím vizuálních vjemů, které mohou být až obtěžující.

 

Teplé vs studené barvy

Z hlediska fotografického hlediska se často jeví jako nejpraktičtější rozdělení na barvy teplé vs studené. Mezi teplé barvy patří: červená, oranžová a žlutá. Jako studené barvy uvádíme: modrou, fialovou a tmavě zelenou. V principu jde o to, že teplé (červené, žluté, oranžové) barvy máme spojeny se sluncem, teplem, létem, ohněm a celkově “příjemnými věcmi. Naopak studené barvy (fialová, modrá, zelená) jsou spíše barvy chladu, zimy, mrazu, ledu – tedy ničeho až tak příjemného. Vtip je v tom, že zatímco teplé barvy na nás působí podvědomě spíše pozitivně, studené barvy mají na nás vliv zcela opačný. Zároveň toho však můžeme využít pro podtržení atmosféry snímku, což nepředstavuje nic jiného než jen další kreativně-kompoziční prvek! A jak snadno a rychle ovlivníme barevnost snímku? Snadno! Prostou změnou vyvážení bílé barvy (ale pozor! Musíme vědět co děláme a proč). Zvlášť působivá je kombinace teplých a studených barev v jedné scéně – krásně tím podtrhnete dojem prostoru, umocníte perspektivu.



Kombinace studených a teplých barev dodává snímku prostor a zajímavou světelnou atmosféru.
Všimněte si, jak silně kontrastně – leč přesto zcela přirozeně působí studené popředí (sníh) vs.
tu a tam teple nasvícené (odpoledním zapadajícím sluncem) baráčky v pozadí.

 

Kompozice s pomocí barev

Fotografované scény můžeme rozdělit (z hlediska kompozice) dle barevnosti na několik typů:

  • barevná scéna: jsou v ní obsaženy všechny barvy, má tak bohatý vizuální potenciál, ale na druhou stranu opět platí, že čeho je moc, toho je přílliš. Proto pozor na barevné překombinavání.
    monochoratické snímky: pracují s jednou barvou – odstíny šedé, pohybující se od temně černé až po jasně bílou (klasické “černobílé fotografie”). Dnes jsou sice “monochrom” filtry opět “v kuru” ale pozor! Ne každému snímku sluší “černobílá”, proto používejte s rozmyslem.
  • duotónové snímky: fotografie tvořené dvěmi barvami. Typickým příkladem budiž “sépiový snímek”, který je tvořen šedou (odstíny šedé, B&W) a další doplňkovou barvou – hnědou (příp. žlutou). Mají “retro” atmosféru – imitující staré “zažloutlé” (“zahnědlé”) fotografie.
    harmonické barvy: snímek je tvořen relativně malým množstvím barev, přesněji “blízkými barvami”. Takové fotografie jsou barevně málo kontrastní ale působí harmonicky, příjemně, nepřepláceně a barevně silně vyváženě. Časté využití v reklamě a designu.
  • kontrastní barevnost: opak barev “blízkých”. Jedná se o snímky s vysokým barevným kontrastem, kde “stojí proti sobě” jak barvy teplé (červené, žluté), tak barvy studené (modré, fialové). Snímky jsou výrazné, kontrastní, mohou však snadno sklouznout k “přeplácanosti” a kýči. Typickým příkladem budiž fotografování řepkového pole zalitého letním sluncem (oblíbená to kombinace modré a žluté, která se vyskytuje v přírodě velmi často).
  • barevná selekce: spíše technika post-processingu (PC zpracování), kdy převedeme snímek do (nejčastěji) monochromatického módu, vyjma “malé” konkrétní části. Tu tvoří nejčastěji dominanta (člověk, strom, produkt). Malá barevná část v jinak “šedém” strhne pozornost zcela neomylně. Opět časté používá v reklamě či módní fotografii (oči, rty, šperky atd.)



Selektivní barevnost – oblíbená metoda portrétní, módní a reklamní fotografie.
Červené korále na krku (i když jde spíše o pastelovou rudou) – stejně jako vykukující
cíp šatů, silně vážou pozornost, která je však vyvážena s lehce narudlými, plnými rty a
uhrančivým pohledem (zdůrazněno velmi malou hloubkou ostrosti s důrazem na oči)

 

Závěrem

Náš svět je plný barev, jasů, stínů, světel – a to je na něm tolik krásné a fascinující. Zachytit celou tu krásu se vším všudy je úkol často nemožný, omezeni jsme jak technikou tak třeba I počasím. Ovšem rozhodně stojí za to se o to neustále pokoušet a hledat nové a nové výzvy. Barvy představují výrazný vizuální vjem a pakliže je pochopíme a naučíme se s nimi pracovat (a využívat jejich vliv ve svůj prospěch), výrazně tím kompozičně vylepšíme naše fotografie. Na druhou stranu nic se nemá přehánět. Proto přehnané barevné úpravy, stejně jako časté “kolorování” či odbarvování snímků vede často k lacinosti a prvoplánovosti.

Martin Hájek (autor, text a foto)

Kompozice obrazu (6): barvy
Ohodnoťte článek

O HiMar

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.martinhajek.net www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na