Video s DSLR (7) – technické pojmy a dojmy

V dnešní části série „jak na video v zrcadlovkách“ si přiblížíme podstatné aspekty toho, na co si dávat pozor při výběru, co bychom rozhodně neměli přehlédnout a kde může být eventuálně onen pověstný zakopaný pes.  

Rozlišení videa: včera a dnes

Konkrétně v tomto směru se situace mění až příliš překotným tempem. Běžným standardem je zatím stále Full-HD (1920×1080 bodů), sice se můžeme ještě tu a tam setkat i s HD-Ready (1280 x 720 bodů), ale to je spíše výjimkou – ačkoli je toto rozlišení častou volbou ekonomičtějšího nastavení videa v menu fotoaparátů. Na druhou stranu se začínají výrazněji prosazovat i fotoaparáty s 4K videem (více o něm v dalších dílech). Otázkou je, má smysl šetřit rozlišením? Musíte-li šetřit místem na kartě nebo pokud víte, že video půjde rovnou na web, pak ano! Jinak ne a je vždy nejlepší mít k dispozici video vždy v nejvyšší kvalitě. Vedle rozlišení nás zajímá i snímkování (fps = frames per second / počet snímků za sekundu). Běžný standard je 24 fps, což sice běžne (k iluzi plynulého pohybu) stačí, ale například pro zpomalené nebo vysoce dynamické záběry, je třeba často výrazně vyšší fps! Proto se vyplatí mít k dispozici i vyšší sekvence (25, 30, 60, 90 fps).

Formáty, komprese, datový tok

Běžné video formáty: MOV, AVI, MPEG. Někdy může chybět přesná definice použitého kodeku (komprese), SW přehrávajícího video pak musí umět daný kodek přečíst. Kodek nastavuje velikost datového toku (bit rate / Mbps). Jde o alternaci „komprese“ u JPG formátu. Čím vyšší hodnota, tím vyšší kvalita souboru (ovšem i velikost). Poměr stran (Aspect Ratio) je v DSLR 3:2, u videa není problém přizpůsobit poměr libovolně – 4:3 (běžné TV), 16:9 (LCD, Plazmy), ovšem ořízne se nám „spodek / vršek“ obrazu (černé pruhy).

Zvuk je samostatnou kapitolou

Obecně lze říci, že není příliš kvalitní a pro vážnější použití či vyloženě profesionální výstupy je zvuk přímo z fotoaparátu dokonce často zcela nepoužitelný (leč existují i výjimky). Proč?! Tak především, nahráváte-li video se zvukem, ten je automaticky součástí videosouboru. Už proto je lepší jej mít zaznamenaný separátně – můžete s ním minimálně mnohem lépe pracovat (stříhat, editovat, filtrovat atd.). Další problém je v integrování mikrofonu v samotném těle fotoaparátu. Ten je tak citlivý ke všem – byť zcela nepatrným – podnětům a snímá tak vše, od zvuku ostřících mechanismů po práci se jakýmkoli ovladačem (tlačítkem) na těle zrcadlovky. Proto je opět výhodnější nahrávat zvuk sólo, ostatně na trhu je množství vysoce kvalitních digitálních audio záznamníků (např.: Tascam řady DR v ceně již od cca 2,5 tisíc)! Ani stereo zvuk ještě pořád není samozřejmostí (některé zrcadlovky pořád jedou v „mono režimu“).  

Výbava

A co by neměl Váš budoucí fotoaparát – ohledně videa – postrádat?! V první řadě určitě vstup pro externí mikrofon (jack nebo 2x cinch), pro kvalitní záznam audia. Dále se vyplatí HDMI konektor – k promítání videa ve Full-HD kvalitě přímo z DSLR. Hodně zrcadlovek má omezenou maximální dobu průběžného záznamu (například u Canonu je to okolo 12,5 minuty, u Nikonu něco přes 20 min), je to z důvodu ochrany snímače před nadměrným zahříváním. Klasickým problémem DSLR je nemožnost – nebo minimálně dost krkolomná – plynulého a přesného autofocusu! Proto je nutné ostřit manuálně (MF). Výhodu v tomto ohledu mají CSC (systémové kompakty s výměnným objektivem) a szstém DSLT (s pevným zrcátkem). Co se týče LCD, na velikosti tentokrát opravdu ale opravdu záleží. Čím větší, tím lépe, nicméně stejně se dříve či později nevyhnete nákupu externího LCD (např. Liliput) a tehdy opět potřebujete již zmíněný HDMI slot.

Funkce na závěr

Pozor na manuální funkce (resp. Možnost řízení expozice ručně). Ač se to může jevit jako samozřejmost, opak je pravdou! Mnoho digitálních zrcadlovek neumožňují ručně řídit expoyiční parametry v režimu záznamu videa – i když plně manuální režim samozřejmě mají! Jde především o DSLR základních řad. Automatika sice v takových případech nastavuje parametry vcelku rozumně, problém ale nastává, je-li nedostatek světla nebo když si chcete hrát s kompozicí, například hloubkou ostrosti. Pak je manuální ovládání zásadní.