Fotografie není jen o rozlišení

Kolik pixelů máš, tolikrát si fotograf! Parafrázi oblíbené glosy na nejmenovanou legendární sportovní značku můžeme směle použít i zde a nevěřili byste, kolik lidí se s tímto blábolem ztotožňuje. Přitom rozlišení, formát, poměr stran a tzv. tiskový rastr patří ke zcela zásadním parametrům a svým způsobem i k nejdůležitějším úpravám fotografií. Padadoxně však jsou též nejpodceňovanějšími parametry při úpravách snímků (a to nejen v rámci tisku).

Editovat či Needitovat?

Za svou fotopraxi jsem se setkal s množstvím fotografů, jejichž názory se diametrálně liší. V principu se však nakonec vždy smrsknou do dvou základních skupin: jedni úpravám fotografií fandí, druzí je kategoricky odmítají. Absenci úprav fotografie jako takové už z principu ještě lze pochopit (autor chce být maximálně autentický). Ovšem snaha eliminovat obrazové úpravy i v rámci předtiskové přípravy je kontraproduktivní a jen hloupou ignorací. Jakákoli tisková data vyžadují zásah, minimálně co do rozlišení, tiskového rastru a požadovaného formátu.

Pakliže v dané problematice tápete, zde je velice praktický průvodce. 

Šídlo v běžném měřítku (1:1) a výřez zvětšený v 500% náhledu

(kde jsou již krásně patrné jednotlivé obrazové body / pixely)

foto: Martin Hájek

Velikost, rozlišení, MPix

Zaklínadlo digitální fotografie: megapixely. Jejich počet podstatný je, ale lze jej posuzovat vždy jen v kontextu dalších parametrů (barevné vyvážení, míra digitálního šumu, tonální ladění snímku, množství detailů atd.). Rozlišení nám uvádí jedinou (někdy zásadní jindy víceméně nepodstatnou) věc a to celkový počet obrazových bodů a tím množství relativně ještě dobře reprodukovatelných detailů. Tak například rozlišení fotografie 5184 x 3456 bodů nabízí 17.915 604 bodů (18 MPix). Ohromné množství dat, bohatě dostačující k tisku velkoformátových obrazů velikosti A0 (cca 120x80cm). Má to však jedno velké ALE – data musí být dobře připravená. Běžně se setkávám se špatnými fotografiemi s vysokým rozlišením (cca 20 Mpix), stejně jako s perfektně exponovanými, ostrými a upravenými snímky s rozlišením „pouhých“ 6 MPix (3000 x 2000 bodů). A schválně, tipněte si: který snímek vyjde lépe v tisku?



Nahoře: foto pro web cca 900 x 600 bodů (tedy 70 x zmenšené oproti originálu -18 MPix rozlišení)!

Dole: Portrét – Výřez 900 x 600 bodů z původní originální fotografie (měřítko 1:1)   

foto: Martin Hájek

DPI – rastr, hustota bodů

Posuzovat počet digitálních obrazových bodů bez reálného tiskového rastru a konkrétního fyzického rozměru, je asi jako posuzovat kvalitu závodního speciálu jen dle síly jeho motoru! MPix je vlastně jen „virtuální“ veličina zatímco dpi je zatraceně reálné. Dpi představuje tiskový rastr, přepočet oněch digitálních bodů reprodukovatelných do skutečné, tiskové podoby. S nižším dpi lze tisknout do větších rozměrůale současně klesá ostrost. Vysoké dpi zase „snižuje“ fyzickou velikost předlohy ale naopak stoupá ostrost a tím i množství detailů. Co je správně? Ani jedno! Při nízkém rastru bude obraz rozostřený, v extrémním případě lze pouhým okem vnímat jednotlivé obrazové body. Při vysokém rastru narůstá datový objem a i spotřeba inkoustu při tisku zbytečně roste! Chce to tedy vždy volit optimální poměr mezi hustotou rastru (dpi) a finální velikosti fotografie (viz dále). 

Fotografie pro web s rastrem (hustotou bodů) 72 dpi  přesamplovaná na rastr 360 dpi.

Vzhledem k tomu, že původní snímek je malý (600×400 b) detaily a velké rozlišení pro tisk je už dávno to tam!

Fyzická velikost (cm) se nám mění při aktivním “resamplingu” (přepočítání obrazu)

foto: Martin Hájek    

Možnosti a technické limity

Kromě rozlišení a dpi záleží i na tiskárně a jejích možnostech. Každý tiskový stroj má své limity a používá různě velké (malé) tiskové body i rastrování. Klasické fotolaby (suché i mokré) používají rastry se spojitými tóny a tím nižší tiskový rastr. Inkjetová zařízení používají rastry s nespojitými tóny s vyšším rozlišením. Tiskový bod se skládá z 3, 4 i více barevných bodů. Tiskneme-li tedy výchozím rastrem 300 dpi, běžná inkoustová tiskárna pracuje fyzicky s rastrem 4x vyšším (1200 dpi – kde na každý obrazový bod připadají další 3-4 „sub-pixely“). Špičkové inkjet tiskárny (8 až 10 barvové) mají rozlišení 2400 dpi nebo 4800 dpi. Roli hraje též minimální velikost tiskového bodu, kde současné stroje produkují kapičky o velikostech 4 pl, 2 a dokonce i 1 pl. Rozlišení tiskáren se běžně uvádí např. 2400 x 1200 dpi (rastrování ŠxV), někdy však výrobci rádi uvádí jen jeden parametr – zpravidla pochppitelně ten vyšší.

Fotografie v rozměru – 30×45 cm s velice jemným tiskovým rastrem

( = 300 dpi je zde zbytečně moc, protože pozorovací vzdálenost je už relativně velká)

foto: Martin Hájek (fotoobrazy na desku)

Pozorovací vzdálenost

Od té se přímo odvíjí hustota použitého tiskového rastru. Lidský zrak umí rozlišit prostorové detaily, odpovídající vzdálenosti zhruba 1 úhlové minuty. Co nám z toho plyne? Dvě věci:

 

  • A) pozorovací vzdálenost je rovna úhlopříčce obrazu
  • B) Rozlišovací schopnost oka klesá s rostoucí vzdáleností!

 

Standardně se uvádí 300 dpi coby běžný rastr, ten však platí pro formát A4 (210 x 297 mm) a pozorovací vzdálenost 37cm (což je rovno úhlopříčce A4). Rozlišení oka je zde cca 0,15 mm, běžně udávaná hodnota = 7 čar/mm nebo 14 bodů / mm. Hodnota je to však jen teoretická a tedy dost individuální (osobně operuji běžně s rozlišovací schopnosti oka cca 0,2 mm, což bohatě stačí).

Naproti tomu fotografie ve formě fotoobrazu – 90×60 cm (rastr 200 dpi úplně bohatě stačí)

foto: Martin Hájek (fotoobrazy v alu rámu)

DPI, PPI, LPI, DPC

Uf! A teď už to začíná být vážně hardkor, co říkáte?! Ale v klidu, ono to tak hrozné není. Rozlišujeme-li mezi bodem tiskovým a obrazovým(pixelem), setkáme se jak se zkratkou ppi (Pixel Per Inch) tak dpi (Dots per inch). Ppi jednotku používají především monitory a ploché či filmové skenery. Dpi (dots per inch) udává fyzický tiskový rastr (1 palec = 2,54 cm) neboli reálnou obrazovou hustotu, kterou vám „vyplivne“ na papír tiskárna! Často se jednotky dpi a ppi zaměňují!

Občas se nám do toho zamotá také jednotka lpi (Lines Per Inch), běžně používaná v polygrafické praxi (např. u ofsetového tisku). Reflektuje stav, kdy velikost bodu není určena hustotou s jakou vytváříme body v inkoustovém tisku. Lpi lze převést na dpi, ale musíme zohlednit tzv.: kvalitativní faktor (liší se dle typu zařízení a jeho nastavení).

Setkat se můžeme ještě se zkratkou dpc a dpm neboli Dot Per Centimetr a Dot Per Milimetr (tedy počet bodů na cm či mm).  

Velkoformátový obraz na plátně 60×90 s rastrem “pouhých” 125 dpi

(jemnější rastrování nemá smysl, pozorovací vzdálenost už je zde relativně velká)

foto: Martin Hájek (fotoobrazy na malířské plátno)

Fotografie a web

Sdílení fotografií přes webové stránky, galerie a sociální sítě – dnes naprosto běžná věc, bez níž si už vlastně ani neumíme naše „online bytí“ představit, že? Přesto stále ještě většina z nás nechápe rozdíl mezi pojmy: fotografie určené k tisku a fotografie určené na web! Zatímco u tisku je naším cílem maximum obrazových informací a minimální obrazové ztráty (komprese / JPG, editace), u webu je tomu přesně naopak. Tím nemyslím, že máme na webu publikovat „hnusné snímky“ ale myslím tím, že velké rozměry fotografií, vysoké rozlišení i hustota rastru, je pro online sdílení fotografií kontraproduktívní a spíše na škodu. Měli bychom tedy umisťovat na web pouze malé fotografie(změnšené náhledy)! Proč? Hned z několika praktických důvodů

S vysokým rozlišením, velikostí a rastrem (dpi) roste též datový tok (objem) souborů / fotografie. Snímky ve vysokém rozlišení se tak dlouho nahrávají a načítají (což nechceme). Běžná velikost snímků pro web by se tedy měla pohybovat někde mezi 150 a 300 kB.

Fotografie ve vysokém rozlišení (například 3000 x 2000 bodů = 6 Mpix) může kdokoli snadno stáhnout a následně zneužít. Naopak malé náhledy nebudou nikomu příliš co platné (vyjma zase „jen“ k použití pro webové účely). Běžné velikosti snímků na internetu by tak měly být například: 900 x 600 bodů (800 x 600 b), 600 x 400 bodů (600 x 450 b) atd. – dle poměru stran (3:2 = DSLR / 4:3 = kompakty, fotomobily).

Zobrazovací schopnosti PC monitorů, LCD panelů a displejů chytrých telefonů sice stále rostou a již dnes jsou na vysoké úrovni. Přesto jsou stále na hony vzdáleny zobrazovacím možnostem současných fototiskáren. Zatímco tiskárny běžně operují s hustotou tiskových bodů 300 dpi (a vyšší), běžné LCD panely používají rastr 72 dpi. Proto nemá cenu hodnotu dpi (u snímků určených pro web) nějak hrotit!

Tabulka: ideální poměry velikosti fotografie / rozlišení vs dpi

 

Závěrem

Rozlišení a tiskový rastr se stále zbytečně démonizuje. Kvalitní tisk není ničím jiným nežli optimálním poměrem velikosti (rozlišení), jemnosti tiskového rastru a pozorovací vzdálenosti. Jak velké rozlišení fotografie potřebuji pro konkrétní velikost v tisku, snadno spočítám (vycházím přitom z hodnot viz tabulka výše).

Běžné malé fotografie A4, A5 (cca 20×30, 15×20) mají pozorovací vzdálenost 0,5m a tiskový rastr 300 dpi. U plakátů a velkoformátových tisků s pozorovací vzdáleností cca 1,5m stačí rastr poloviční (150 DPI). U velkých plakátů a billboardů s pozorovací vzdáleností 10 m a více dostačuje hodnota dpi jen okolo 50-60.

Fotografie není jen o rozlišení
Ohodnoťte článek

O Martin Hájek

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors
Recent comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
trackback

[…] i materiál. Danému tématu jsme se podrobně věnovali například v tomto článku nebo také zde. Obrazové formáty zase úzce souvisí s úpravami fotografií v PC. Zabývali jsme se jimi […]