Video s DSLR (6) – nastavení a parametry

nd-600x160.jpg

V dnešním dílu „Jak na video s digitální zrcadlovkou“, si podrobně rozebereme jednu zcela zásadní věc – Expozici! Její plné pochopení a především úspěšné aplikování do praxe je úplným základem pro zvládnutí celého tématu (a stejně i naopak: bez patřičných vědomostí v tomto ohledu, nelze pokračovat dál).

Velikost senzoru definuje reálný úhel záběru (ohnisko)

Expozice

Patříte-li k již zkušeným fotografům a tedy k těm šťastlivcům, co již danou metu pokořili, máte značnou výhodu. Expoziční pravidla platí samozřejmě stejně (bez ohledu na pohlaví, věk, náboženství či geografickou polohu) – čas, clona ISO – vždy je to o množství světla, kterého musí být zkrátka akorat! To jsou daná fakta. nicméně v oblasti videa nalezneme přeci jen určité odlišnosti a špeky, které mohou být příčinou mnoha horkých chvil. Takže, jak správně vlastně pracovat s expozicí? Jak nastavit naši DSLR pro záznam videa?  

Pravidla expozice platí ve videu stejně jako u fotografie

ISO

Možná trochu nezvykle začněme ISO hodnotou. Jedná se o hodnotu, udávající míru zesílení signálu (za výchozí stav se považuje ISO 100, ačkoli některé fotoaparáty umožňují nastavit i nižší ISO, např 50). Často se mylně uvádí že ISO = citlivost, což je v digitální éře faktický nesmysl (a přežitý axiom ještě z doby kinofilmu)!  ISO hodnoty jsou běžně 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 atd. Problém vyšších ISO hodnot je v digitálním (obrazovém) šumu, proto se doporučuje volit minimální hodnoty a ISO zvyšovat jen, je-li to nezbytně nutné (máme-li nedostatek světla). Výhoda šumu (dá-li se to tak nazvat) je, že se projevuje zejména v temných oblastech a v detailech. Bohužel právě u videa je šum často výrazný a působí ještě rušivěji než ve fotografii. Šum lze sice redukovat v postprodukci ale vždy je to něco za něco.

ISO vs pohyb, toť věčný problém ve světelně náročnějších scénách

Clona

Silný to výrazový prostředek, nejen v rukách každého fotografa ale i každého filmaře. Clonou pracujeme s prostorem, řídíme proostření v prostoru neboli ovládáme hloubku ostrosti. Klíčový je zde objektiv, kde zejména ty světelné (f/1.4… f/2… f/2.8) nabízejí netušené možnosti – krásně malou hloubkou ostrosti počínaje, přes jemný bokeh, měkkou kresbu a možností příjemného natáčení ve světelně horších podmínách konče! Špatnou zprávou je, že světelná skla jsou velice drahá. I když na druhou stran – vzhledem k cenám profi kamer a high-tech video techniky – jsou objektivy pro DSLR stále skvěle dostupné.

Clonou řídíme hloubku ostrosti – ve videu stejně jako ve fotografii

Čas

‘Last but not least’ aneb to nejlepší nebo spíše nejkomplikovanější na závěr. Každý – trochu znalý tématu – dobře ví, co si pod pojmem čas představit takže pojďme rovnou k věci! S expozičním časem u videa je to trochu složitější než u fotografie, protože nás ve spojitosti s ním zajímá ještě další faktor a tím je fps (frames per second) alias rychlost snímkování. Čas neboli rychlost závěrky ovlivňuje ostrost obrazu, je-li příliš dlouhý (např. 1/30s) obraz může být rozmazaný (motion blur aka pohybová neostrost), ale stejně tak i opačně! Je-li čas příliš krátký, obraz je již příliš ostrý a přechod mezi jednotlivými políčky nebude plynulý. Optimálním časem je cca 2-násobek frame-rate:  v případě běžného standardu fps 24sn/sek, je tedy čas cca 1/50s. Přesně 1/48s, což vychází z tzv. 180 degree shutter rule (pravidlo 180 stupňové závěrky – viz klasické filmové videokamery, kde byl tento čas natvrdo).

A jak na čas? Přijde na to…

Doba se však zrychluje

Vše je ale čím dál rychlejší. kdy má smysl zrychlit – zkrátit čas? A lze vůbec používat kratší časy závěrky. Odpověd je vlastně již v předešlém odstavci! Záleží na frame-rate a samozřejmě na našem záměru. Máme-li DSLR s výrazně vyšším fps (50, 60, 90 fps), můžeme používat adekvátně kratší časy – 1/100 až 1/200s. V případě použití efektních „zpomalovaček“ je naopak vyšší fps (a tím i případný kratší čas) nutný k dosažení iluze plynulého pohybu. V opačném případě by záběr byl opět trhaný. Zároveň to však nelze brát jako dogma! Sice používám „doporučený“ čas 1/50 ale musím-li jej zkrátit, nebojím se jít o 1/3 až celou 1EV (1/80 až 1/125s) – ovšem pak už to chce hodně hlídat pohyb, scénu, dynamiku i případné rychlé švenky.

Ohodnoťte článek

O Martin Hájek

Fotograf, novinář, muzikant, lektor, psavec a kreativec všeho druhu. Entita mnoha profesí, tak trochu workoholik s velkou dávkou nadšení a minimem talentu (což se ale naučil za ta léta dobře maskovat). Filmový nadšenec a rocker tělem i duší. Milující manžel a otec dvou dětí. www.acefoto.eu
Bookmark the permalink.

Komentujte

avatar

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

  Subscribe  
Upozornit na